Tyjátr: Buysser inscenací Immerwahr zpochybnil plyn od Yper

Pieter De Buysser je velkolepý storyteller a jeho předešlé projekty Book Burning nebo Landscape with Skiproads patřily ke zjevením. Spojovaly v sobě schopnost evokativně provázet diváka předlouhými, klikatými příběhy skrze nepřetržité vyprávění a zároveň noblesně míchat filozofii, literaturu a divadlo. Není tedy překvapivé, že projektem Immerwahr chtěl Buysser svou (v českém prostředí nepříliš obvyklou) divadelní formu posunout na další úroveň. Od svébytného vypravěčství se dostal spíše k činohře. Kromě vlastního autorského a na jevišti přítomného elementu se i v inscenaci objevila také estonská performerka a zvuková designérka Maike Lond.

Divadelní kritička a publicistka Jana Soprová jako jedna z mála Buysserovo divadelní působení v Praze sleduje soustavněji. „Stále znovu se přesvědčuji o tom, že současní západní intelektuálové jsou levičáci, což u nás bývalo třeba za první republiky. Ale ten hlavní rozdíl mezi západními a českými intelektuály je asi ten, že my jsme velmi skeptičtí, zatímco oni v sobě mají hodně idealismu a patosu,“ říká k politickému kontextu, který je součástí jeho autorské metody i výběru témat. „Pro mě je to zajímavé ze dvou důvodů, jednak tematicky a potom formálně. Dochází k velkému prolínání žánrů a v případě Pietera De Buyssera je to ještě složitější, protože nám to komplikuje svým filozofickým zázemím – hlásí se k postmodernismu. Do svých děl zařazuje odkazy nejen na filozofii, ale i sociologii. Neváhá tam vždycky něco dát z momentální politické situace a míchá to s různými dalšími vlivy z herectví nebo divadelních teorií.“

Z představení Pietera De Buyssera Immerwahr |foto: Divadlo Archa

Základem projektů belgického umělce je zpochybňování témat i celé řady motivů, kterých se dotýká. Podle Jany Soprové navíc rád polemizuje s divadelní estetikou jako takovou: „Všimla jsem si, že rád odkazuje k jiným divadelníkům, možná i přátelům. Konkrétním příkladem z inscenace Immerwahr je třeba zmínka o Giessenu, kde mimo jiné studovaly členky významného divadla SheShePop. Hodnotí tvorbu Mariny Abramović a nebojí se to propojit se Stanislavského metodou prožívání. Pro mě jako divadelníka je to bonus, ale chápu, že ‚normálním‘ divákům to nemusí nic říkat.“

Dalším společným jmenovatelem inscenací Pietera De Buyssera je právě sofistikovaná intelektuální hra. Její ryzost však vynikala více v sólových projektech, které nebyly jednoznačné nejen jako příběh, ale i jevištní tvar. Snahou přistoupit k tradičnější formě Buysser ukrojil něco ze své poetiky. I přesto se jeho působení v Česku vymyká originálním přístupem k psaní, odlišným vnímáním času na jevišti i politických souvislostí.