Tyjátr: Činoherák znovuotevřel erupcí euforie i tekutého hněvu
Když Činoherní studio Ústí nad Labem opouštělo minulý rok své dlouholeté působiště, nikdo zřejmě netušil, k jak nečekaným obratům v této kauze dojde. Rok 2014 byl pro divadlo zejména ze začátku ve znamení permanentní nejistoty. Přesto se mu podařilo přežít a 16. ledna 2015 se předpremiérou inscenace Kopanec symbolicky vrací do míst, kde dříve působilo.
Na úvod slavnostního programu vystoupilo pánské pěvecké sdružení extrémního folklóru KRÁSA, ve kterém působí i herec Marek Daniel. Po krátkém vokálním čísle následoval emotivní projev uměleckého šéfa Filipa Nuckollse. „Děkuji za sebe, že jsem mohl být přítomný něčemu jako zázrak, a budu rád, když nebude podobný zázrak v tomto městě potřeba.“ Poté si nechal dát symbolickou facku od herce Jiřího Maryška, který po březnovém jednání magistrátu zfackoval ústeckého radního Jana Eichlera. „Aby se neříkalo, že jsme jednostranní,“ dodal Nuckolls.
Samotná inscenace Kopanec tematizuje problematiku extremismu. „Jde o to, že dnes a denně se skloňuje slovo xenofobie. Je to dost palčivý problém v celé Evropě. Radikalizace pravicových sil je dost agresivní a rychlá. Myslím, že se snažíme nějakým způsobem tu situaci reflektovat,“ říká režisér Michal Skočovský. Patologie, které ústí v násilný chaos, podle něj mají kořeny v prostředí. „Každý z nás je v podstatě oběť, ať už systému společenského a sociálního zařazení, nebo i samým bytím. To znamená vyrůstání v nějakém prostředí. To jsme se taky snažili analyzovat a poukázat na to, že ne všechno je problém jednotlivce, ale že i společnost nese jistou dávku zodpovědnosti za to, kam se to vyvíjí.“
Hlavní osu inscenace tvoří soudní přelíčení s partičkou neonacistů ze sociálně vyloučené lokality. V rámci klasického alkoholického řádění jen tak mimochodem brutálně zabijí kamaráda. Vadilo jim, že koktá. Postavy retrospektivně rozebírají své motivace a popis jejich historie funguje v momentech, kdy herci hovoří naživo. Velká část inscenace se totiž odehrává za velkou oponou, což je přenášeno pouze na projekci. Neosobní, strohý dokumentární přístup posiluje hrůznost zločinu i obludnost, s jakou většina vraždu schvaluje. Prázdnota, v jaké postavy existují, inscenaci uzavírá a s diváky komunikuje obtížněji.
Skočovský k inscenaci přizval taky herce, kteří hráli v Činoheráku úplně poprvé jako hosté. „Pro Činoherák je to určitě sváteční záležitost. Pro nás je to něco, co známe z médií, protože jsme se o to trochu zajímali. Je fajn, že se zdá, že soubor Činoheráku dojde nějakého zadostiučinění a ti ‚dobří zvítězí‘. Ale myslím si, že atmosféra je obecně dost pozitivní. Všichni se těší na další éru Činoheráku a ťukám na dřevo, ať se to nějak nepodělá,“ říká hostující herec Lukáš Černoch.
Úspěch návratu na ústecký Střekov je však pouze dočasný. „Jisté uvolnění tady je, ale myslím si, že jsou stále všichni na pozoru a nikdo si nedělá plané naděje. Ta situace je tak složitá a ještě stále není vyřešená. Zastupitelstvo zasedá 20. února, kde se bude dál jednat o budoucnosti spolku i budovy ve Varšavské,“ uzavírá hostující režisér.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
