Tyjátr: Divadelní paprikáš. Maďarské jevištní pikantérie přináší festival Naostro!

15. listopad 2016

Festival věnovaný maďarskému divadlu a dramatice Naostro! se třetím ročníkem přesunul z Divadla Na zábradlí do Strašnic. Mimo čtení textů klasiků jako Béla Pinter do Čech přináší mladé progresivní autory i soubory.

Festival Naostro! se v Praze poprvé objevil v roce 2012 a zabydloval prostory Divadla Na zábradlí i přilehlé Eliadovy knihovny. O dva roky později se hrací místo rozrostlo o Divadlo Na Prádle a při zatím posledním ročníku se cele odehrával ve strašnickém divadle X10 namísto předešlých dvou ročníků v Divadle Na zábradlí. „Neřekla bych, že dramaturgicky vybírám inscenace podle toho, jak jsou zařazané – jestli provládně, nebo protivládně, ale vybírám je tak, aby to byla divadla kvalitní. Nicméně je pravdou, že tím, jak jsme představili texty autorů jako Kornél Mundruczó a Mikó Csaba nebo přivezli Katona József Szinhás, tak maďarská strana, respektive vláda, tento festival nepodpořila,“ říká ředitelka a dramaturgyně festivalu Naostro! Lucie Orbók, někdejší posluchačka činoherní režie na DAMU a současná vedoucí Českého centra v Budapešti.

Ačkoliv se zdá, že maďarské divadlo je v lecčems odvážnější a vnitropolitickou situaci vnímá např. na rozdíl od českého divadla intenzivněji a naléhavěji, je to podle Lucie Orbók stále relativní. „Maďaři jsou v tomhle daleko radikálnější, ale má to své pro a proti. Někdy je politiky až moc. Občas jsou inscenace tak jednoznačně protivládně zabarvené, až je to nuda. Sdělení v tom chápe každý, ale přestává to mít divadelní kvalitu. Viděla jsem inscenaci, o které jsem přemýšlela, zda ji na festival nepřivézt. Jmenuje se Magyar, což znamená Maďarsko, a inscenoval ji radikální režisér Andras Urban s menšinami maďarských Srbů i maďarských Rumunů. Přese všechno to byla taková divadelní onanie. Představte si padesát minut řvaní a rádoby punku.“

Politikum i znepokojivý pocit ze současnosti je přesto integrální součástí dramaturgie. „Teď jsme si zvolili téma perspektiva, protože v Maďarsku je velkou otázkou ‚Kam Maďarsko jde a co se bude dít?‘. V Budapešti se lidem žije ještě celkem dobře, ale jak je to na východě nebo na jihu Maďarska u srbských hranic, si dovedete představit. I když musím říct, že co se teď děje v Polsku, je pro mě osobně spojené s tím, že Maďarsko má s Polskem intenzivnější vztahy na poli politické i kulturní diplomacie. My z toho tak trochu vypadáváme,“ komentuje Lucie.

V rámci programu se v letošním ročníku ve strašnickém divadle X10 představilo právě významné budapešťské Divadlo Josefa Katony s inscenací Kreml z cukru. V historii festivalu se dá hovořit o velice zásadním průniku zahraničních špiček do kontextu českých, převážně nemainstreamových divadelních festivalů. K této dramaturgické platformě se v poslední době přidal např. nedávno vzniknuvší festival Palm Off Fest nebo festival NORMA v Ostravě. V případě Naostro! také existuje snaha o oboustrannou výměnu.

03743888.jpeg

„Práce v Českém centru sice znamená propagovat českou kulturu v zahraničí, ale když tam nebude nějaká ‚zpětná vazba‘, tak to taky nemá úplně smysl. Zároveň se snažíme upozorňovat dramaturgy festivalů na zajímavé inscenace, případně je motivovat k tomu, aby do Maďarska přijeli. Třeba v prosinci bývá Contemporary Dramafestival, maďarský showcase současné tvorby, a budou tam naprosto skvělé kusy. Když to všechno dobře dopadne, mohou pozvat představení do Plzně, Olomouce, Zlína nebo Prahy a takhle jedině se to dá dělat,“ uzavírá Lucie.

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio