Tyjátr: Divadlo OLDstars na netu pokouší duši
Pražská skupina OLDstars uvedla text běloruského dramatika Andreje Ivanova To všechno ona. Komorní drama zachycuje komplikovaný vztah zachmuřeného teenagera s matkou po ztrátě otce a manžela, jejichž samotu rozbije a ochladlé city probudí malá internetová lest.
O postavách autor uvolňuje informace postupně a pomalu odhaluje jejich nitra skoro jako při nějakém chatu. „Ta hra je výborná v tom, že některá základní fakta mají mnoho výkladů. My jsme se na první čtené zkoušce málem pohádali o tom, jak umřel otec. Pohádali jsme se o ten konec, protože na spoustu věcí měl každý svou teorii,“ říká herečka Ljuba Krbová, představitelka matky.
Základem textu je předpoklad, že internet není pouze nebezpečný a plný úskalí, ale dokáže komunikaci taky napomáhat, čímž ještě paradoxně posiluje zranitelnost jeho uživatelů. Jaký vztah k němu mají ale oba aktéři? „Vysoce kladný, protože mám doma muže, který je počítačově, kdybych řekla, gramotný, tak ho urazím, ale rozhodně je velký fanda počítačů a internetu. Dokonce mám jednu hezkou příhodu, že jsem kdysi na přechodu potkala dva chlápky, co šli naproti a říkali: ,To je ta ženská, jak je manželka toho Ondřeje Neffa, co vymyslel internet.‘ Říkala jsem si: ,Wow! To by teda bylo!‘,“ říká Krbová. K internetu má obdobně dobrý vztah i herec Jan Battěk, představitel syna: „K internetu mám poměrně zásadní vztah, jelikož mě provází každý den při mé práci. Produkci studuju, ale zároveň i dělám, takže v kapse mám jeden telefon, který je připojený k internetu, a v tašce mám druhý, taky připojený. Online jsem prakticky pořád.“
Jan Battěk zároveň hraje postavu, která se v internetovém prostředí umí skvěle orientovat jako jeho vrstevníci, přesto se stane obětí podivné hry své matky. Vytvoří si internetovou identitu a syn se k ní upne silným citovým poutem. Z empatického gesta se postupně stává manipulace. „Já si myslím, že sítě jsou nebezpečné jenom pro člověka, který s nimi neumí. Ve chvíli, kdy vím, jak si mám tyhle náležitosti nastavit, jsem úplně v klidu a nemyslím, že se mi může něco stát. Já jsem studoval na střední škole obor zaměřený na počítače a na sítě, takže o tom něco vím. Samozřejmě technologie jde pořád dopředu, takže člověk nikdy neví, kdy na něj z počítače vyskočí červený skřítek. Snažím se to mít pod kontrolou a asi je to stejné jako třeba s alkoholem,“ dodává herec.
Text byl původně napsaný pro mnohem větší jeviště, než jakým je intimní prostor H20. Přenos ovšem zintenzivnil některé akce. Jejich bezprostřednost, jako např. u vrcholové scény, vyniká právě na malém jevišti. „Text je předepsaný pro velké jeviště, je to s velkou scénou, bourají se tam zdi a podobně. My jsme museli vycházet z toho, v jakém prostoru hrajeme, takže je to nápad, který vznikl během zkoušení,“ dodává Krbová.
Inscenace navíc není zplošťujícím obrazem internetového prostředí, snaží se jeho klady i zápory hodnotit nestranně. Ivanov a inscenátoři nejsou zrovna optimističtí, ale uživatele internetu ani hráče nesoudí. Podle Ljuby Krbové má inscenace potenciál oslovit i generačně vyhraněnější cílovou skupinu. „Já si myslím, že velmi, protože jsme měli ještě předpremiérové uvedení, kde se sešli samí mlaďoši, a hodně šli s tím textem,“ uzavírá herečka.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
