Tyjátr: Dva páni z Verony vyznali lásku ústeckému hradu

28. červenec 2014

Ústecký Činoherák v rámci letošních letních prázdnin nezahálí. Po benefiční akci na jeho podporu Národ pro Ústí na piazzetě pražského Národního divadla spolek připravil pro radost svou i diváků nejranější Shakespearovu hru na ústeckém hradě Střekov. Majestátní stavba na skalním masivu se tyčí nad malým pódiem, kde se odehrávala vpravdě letní romance Dva páni z Verony.

„O tom, že budeme hrát na hradě Střekov, jsme uvažovali ještě v době, kdy fungovalo Činoherní studio. V plánu bylo hrát dejme tomu v červnu pátky a soboty,“ říká režisér a umělecký šéf divadla Filip Nuckolls. Půlrok od původního oznámení konce Činoherního studia byl pro divadlo vcelku divoký. Dva páni z Verony se tak dají označit za jakési symbolické myšlenkové uvolnění, setřepání napětí: „Bylo jasné, že musíme se spolkem začít zkoušet nové věci, protože nemůžeme jen tak čekat a ukřivděně říkat, že nám bylo ublíženo. Bylo nasnadě, že pokud něco zkoušet, tak to nemá být něco hlubokého. Chtěl jsem hrát něco, co uzavře sezonu spíše v lehkém duchu.“

Bezmála trojtýdenní účinkování na lodi bratří Formanů bylo pro Činoherák diváckým sukcesem. Obdobně se divadlu dařilo vyprodávat hlediště na hradě Střekov. „Dneska proběhla pátá repríza. My jsme původně chtěli hrát jenom tři představení, ale díky obrovskému zájmu – kupodivu na Ústí – jsme přidávali. Vyprodáno bylo během hodiny, i když lístek stojí tři sta třicet tři korun, což je trojnásobek oproti Činohernímu studiu, a kapacita je dvojnásobná, někde okolo dvou set dvaceti až dvou set padesáti míst, dodává spokojený umělecký šéf.

Zkoušení inscenace si ovšem také vyžádalo jisté pragmatické ústupky, jak dokládá režisér: „Na začátku zkoušení jsme věděli, že si můžeme dovolit jenom šest herců, aby to nehráli zadarmo. Jenomže ve hře je třináct postav. Tak jsme některé spojili, jako třeba dvojici sluhů Poříze a Břinka. Oba hraje Jirka Maryško.“ Zdánlivá nevýhoda je ve skutečnosti předností a Jiří Maryško na jevišti zpodobňuje fascinující a nekorektní kontrast.

Jsme v severních Čechách, změnili jsme sluhy na Obříze a Poříze. Obříz, že je děčínský Žid, a Poříz volič DSSS z Krupky, který si tuní svoji škodovku. Je to také jedna ze slavných shakespearovských postav, kde je předepsaný psík na jevišti. Tak jsme vytunili psa výtvarníka Honzy Lébla, což je pudl, na pitbula, protože tihleti kluci z Krupky si také všechno tuní.“ Nazi verze sluhy tak kolem sebe šíří neuvěřitelná moudra a z černého klidného pudla se stává „pravověrně bílý hákový kříženec“. Zejména v druhé polovině inscenace se obraz chlapských manýr, jako jsou narcismus a sebelítost, stává třeskutě vtipným a vrcholí až explozivním happy endem.

03150013.jpeg

Filip Nuckolls na konci příjemné rozpravy v budoucím „výcvikovém centru“ Činoheráku v nedalekých Staňkovicích k shakespearovským výhledům dodává smělou myšlenku: „Drze nebo narcistně jsme zjistili, že nám Shakespeare dost sluší, což se třeba ukázalo na velkém diváckém ohlasu Zkrocení zlé ženy. A protože jsou Dva páni z Verony jeho prvním textem, rozhodli jsme se, že bychom na léto dělali vždy jednoho Shakespeara, a založili tím vlastní Letní shakespearovské slavnosti. Když vezmeme jeho dramatické básně a zároveň sonety, tak to vychází, že jeho poslední hru – Edwarda III. bych režíroval, až mi bude 74.“

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio