Tyjátr: Džihád není Call of Duty. V Jihlavě vstupují do nitra džihádistů ze Západu

27. červen 2017

Tyjátr

Tým uměleckého šéfa Horáckého divadla v Jihlavě Pavla Šimáka se rozhodl věnovat tématu, kterému se v českém divadelním kontextu nedostává pozornosti. Je však závažné a reflexi vyžaduje. V inscenaci 3100°C mé krve Šimáka zajímá, proč lidé ze Západu odchází na frontové linie ISIS a co na to jejich matky. Z rozhovorů s nimi v Jihlavě poskládali pohybově-dokumentární koláž. Obsáhlé téma ale nahlíží pouze z jedné perspektivy a tím ho i bohužel zplošťují.

Z inscenace 3100°C MÉ KRVE v Horáckém divadle

Odchod stovky mladých Evropanek a Evropanů, i lidí z dalších kontinentů, do služeb samozvaného Islámského státu představuje velký problém, který rezonuje několik posledních let v souvislosti s globálním terorismem. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to téma vzdálené. Shodou okolností byl však pár dní po premiéře na šest let nepodmíněně odsouzen Jan Silovský, který se při kontrole přiznal tureckým úřadům, jaké měl v Sýrii úmysly, a byl deportován zpátky do České republiky.

Jako vstupní materiál zvolili inscenátoři rozhovory se čtyřmi matkami, jejichž synové padli v Sýrii. Závratná a provokativní myšlenka hry ale naráží na momenty, které problematiku značně zplošťují. Z možných scénářů vybrali tvůrci nejčastěji ty, kde jsou hlavními aktéry chlapci z rozvrácených rodin, s problematickým otcem. Ideologie fundamentálních islamistů jim dodává možnosti sebepoznání. Sám režisér vystupuje v inscenaci jako bizarní imám, který láká nebohé kluky do tenat ISIS tím, že jim nosí Korán a šije vesty na trhavinu. Ačkoliv se inscenátoři tváří, že negeneralizují, z inscenace vychází celkem jednoznačný model člověka, který se do bojů zapojuje, i predispozic, jež ho tam ženou.

Z inscenace 3100°C MÉ KRVE v Horáckém divadle|foto: Pavel Klement

Nanejvýš úsměvná je představa, že za jejich válečné angažmá může neschopnost se vyrovnat s dekadencí Západu, zobrazovanou v inscenaci například tupou diskotékou. Tvůrci udělali chybu, když nezapojili příběhy lidí z různých sociálních vrstev. Komplexní vhled by téma daleko více otevřel a popsal, nejsou to přece jen ti nejchudší, kdo se k teroristům přidávají. I lidé úspěšní v zaměstnání, s vysokými příjmy vyrážejí za ISIS jako za dobrodružstvím, prožitkem počítačových her naživo. A zdaleka nejde pouze o muže. Spousta dobrovolníků navíc přichází k opozičním silám.

Problematické je také žánrové zařazení mezi dokumentárním divadlem a současným tancem. Herci sice pohyb ovládají, ale místy se ztrácí v neobratném dramaturgickém zacházení s materiálem. Nakonec ale přesto, že inscenace 3100°C mé krve téma otevřela spíše tezovitě, je stále první svého druhu. Zároveň není ani tolik černobílá jako v Česku hlasitá antimuslimská rétorika, založená na stereotypech.