Tyjátr: Evropský den diváků bourá bariéry

Podle kalendáře je možné slavit světový den kde čeho – od splachovacích záchodů přes kočky až po číslici Pí. Zajímavější to začíná být 27. března, kdy např. v roce 2017 proběhne již v pořadí pětačtyřicátý Světový den divadla. Jedna z vybraných osobností světového divadelnictví sepíše plamennou řeč, která se přečte před představením ve většině divadel napříč kontinenty. Všechny podobné aktivity se ale týkají samotných divadelníků, a o publikum, tedy nedílnou součást divadelního rituálu, málokdo zavadí. Diváci si poslechnou proslov, zhlédnou inscenaci a jdou domů. Samozřejmě existují soubory, které své projekty staví na přímé interakci s publikem, ale divákům nedávají až na některé extrémní příklady tolik prostoru k seberealizaci. V 70. letech se v projektech divadel hlásících se k hippies občas stávalo, že publikum „v rámci hry“ s performery souložilo.

Způsob, jak diváky ještě více vtáhnout do divadelního života, aniž by je bylo potřeba svlékat, vymysleli v roce 2008 v Chorvatsku. Tehdy se 25. října spojilo Dětské divadlo Dubrava ze Záhřebu s Národním divadlem v Šibeniku a během dlouhého večera sehrály několik představení obohacených o doprovodný program. Akce se díky nemalému zájmu opakovala o rok později v listopadu s podporou místního ministerstva kultury. Zachovalo se pojmenování Noc divadel i konání v třetí listopadovou sobotu. Koncept postupně expandoval do dalších evropských končin a v současnosti se ho účastní několik desítek divadel z dohromady jedenácti zemí – Česká republika se přidala v roce 2013. Motorem konceptu je polidštění divadelního provozu i divadla jako instituce, zároveň radost ze sdílení a pospolitosti. Na nahlížení do zákulisí, šaten i dalších jindy zapovězených prostor je cosi zvráceně atraktivního a lehce bulvární podtón demaskuje divadlo jako posvátný umělecký stánek.

Diváci|foto: Beatrice Murch

Po evropské Noci divadel vznikla ještě jedna podstatná aktivita, která se snaží rozbourat mnohdy stereotypní bariéru mezi jevištěm a hledištěm. Evropský projekt Be SpecACTive!, který mapuje návyky a vkus publika převážně současnějších divadelních forem, vloni vyhlásil první European Spectators Day. Noc divadel tak získala spojence, protože Evropský den diváků probíhá ve stejný den. Bourání vzájemných hranic, rozbíjení hierarchie na „umělce“ a „diváky“ i jakási demokratizace jejich vzájemnosti, jde celým dvacátým i jednadvacátým stoletím. Od rozbití majestátu „národních“ a „měšťanských“ divadel po vnímání divadla jako rituálu je tak vyhlášení Evropského dne diváků dalším krokem. Divadla se snaží potenciální zájemce mnohdy lákat až příliš násilně, a čím jemnější a civilnější forma marketingu je, tím větší efekt může mít. Podobné akce jsou toho důkazem a mají ještě další symbolický význam. Divadelníci dávají najevo, že (alespoň někdy) se nezajímají jenom o sebe, prodejnost, ale také o publikum jako komunitu.