Tyjátr: Festival Bazaar prosvětluje mlhavý středo- a východoevropský horizont

Programový ředitel festivalu Bazaar Ewan McLaren na úvod prohlásil, že Česká republika patří v Evropě k umělecky nejsvobodnějším zemím. „Neřekl bych úplně, že jsme jediným ostrovem svobody, ale poslední dobou se začíná zdát, že okolní země mají čím dál tím větší tendence nezávislou scénu nějakým způsobem omezovat. Ale taky mohu uvést příklady, jako je třeba Rumunsko, kde se kupodivu v loňském roce změnila spousta věcí a najednou je tam podpora nezávislé scény možná. Nejsme sami, ale dokonce bych řekl, že Česká republika poslední dobou platí za rezidenční velmoc,“ komentuje McLaren.

Čtěte také

Mezi vybranými projekty i rozpracovanými inscenačními skicami zahraničních tvůrců se objevila inscenace Pygmalion polského performera Wojtka Ziemilského, který kromě zmíněné inscenace do Čech přivezl svědectví o současné situaci v Polsku. „Před dvěma lety, tedy dávno předtím, než v Polsku nastoupila nová vláda, byla díky tlaku ze strany církve i konzervativních kruhů na Malta festivalu Poznaň zrušena produkce hry Golgota Picnic argentinského dramatika Rodriga Garcíi. Bylo to ze strachu, aby uvedení hry nevyvolalo nepokoje a otevřené násilnosti. Byl jsem jedním z lidí organizujících celonárodní protest. Nechtěli jsme vycházet s transparenty a řekli jsme si, že spojíme a využijeme naše síly jinak. Měli jsme k dispozici text hry i záznam inscenace a nabídli jsme je kolegům napříč celým Polskem. Během jednoho, dvou dnů proběhla četná čtení i projekce na dvaceti různých místech. Já jsem zorganizoval performance na poznaňském náměstí Svobody, což je centrum města a místo s příhodným názvem. Zkrátka každý, kdo chtěl poznat text, mohl. Ke konci akce četlo něco přes čtyři sta lidí. Mělo to ohromnou sílu,“ říká performer, jehož akce Golgota Picnic Poland vyvolala řadu protichůdných reakcí.

Wojtech Ziemilski při diskuzi na festivalu Bazaar |foto: Alfred ve dvoře

„Objevilo se také dost protestů na straně extrémně pravicových a nábožensky ortodoxních skupin. Někteří se za nás dokonce modlili. Např. ve Valbřichu se dostalo několik ultrapravicových přívrženců na jeviště a herci museli čtení ukončit v půlce, protože je strkali dolů. Byla to první velká konfrontace s perspektivou umění jako něčeho slušného, korektního a takzvaně ‚správného‘. Nomen omen,“ dodává Ziemilski.

Ačkoli se situace ve středo- a východoevropském regionu nejeví sice katastrofálně, ale přinejmenším problematicky, je podle performera dobré zůstávat ve zdravém střehu. „Nejsem pesimista. Podle mě není situace v Polsku zase až tak tragická, jak se zdá třeba mým kolegům. Postupně se objevují určitá nebezpečí, ale zdůraznil bych, že nemáme cenzuru. Můžeme si říkat a ukazovat všechno a pořád na to dostáváme peníze. Někteří z nás byli dost překvapení, když obdrželi peníze z grantů, o které jsme žádali právě tuto vládu. V absolutním šoku byli potom polští progresivní, ve světě známí tvůrci. Nejeví se to zase až tak špatně, ale něco se přesto mění. Mám pocit, že ačkoliv nám svobodu nikdo nebere, všichni začínají být až příliš na pozoru a podle toho rozhodují. V Maďarsku to bylo velmi efektivní a nadneseně řečeno tam díky ‚experimentu‘ prošlapali cestu, jak úspěšně a velmi přesně demontovat demokratické mechanismy,“ uzavírá Wojtek Zimielski.

Programový ředitel festivalu Bazaar Ewan McLaren při zahájení|foto: Alfred ve dvoře