Tyjátr: Festival Bazaar začal velkolepě. Přinesl starému řádu nový pořádek

24. březen 2015

Ruští performeři Oleg Soulimenko a Andrei Andrianov otevřeli festival Bazaar, výstup mezinárodního projektu Identity.Move!, svou inscenací Old Chaos, New Order. Dvojice vytvořila na základě dopisů s vybranými umělci portrét moderního umění ve východní Evropě po pádu železné opony. A není zdaleka optimistický, spíš plný otázek a nevyřešených paradoxů.

Oleg Soulimenko a Andrei Andrianov v projektu Old Chaos, New Order pokládají s notnou dávkou ironie celé komunitě kolem tanečního divadla otázku, nad kterou mnozí umělci, dramaturgové, kurátoři i kritici neradi přemýšlejí: „Máte smysl?“ Oba ruští umělci mají značné zkušenosti ze zahraničí, působí na věhlasných scénách a setkávají se s řadou světově proslulých hvězd. Jejich pozice v oboru je neotřesitelná, přesto mají chuť provokovat.

03344359.jpeg

Na první pohled působí performance Old Chaos, New Order jako další z řady únavných a zbytečných projektů, které sesbíraly granty a nemají hlubší opodstatnění. Tvůrci využívají ta nejhorší možná klišé. Hned v úvodu zcizují inscenaci nesnesitelně dlouhým úvodem. Skrze reprodukovaný dialog mluví o své příslušnosti k východoevropskému kulturnímu prostoru a zároveň ji zlehčují. Zlom nastává po několika minutách velmi soustředěné choreografie, kdy jeden z performerů vyznává lásku americkému postmodernímu tanci – jeho silně ironická pocta určí ráz i náladu zbytku inscenace.

Tvůrci narážejí na otázky, které si jejich kolegové kladou neustále, někdy v soukromí divadelního klubu, jindy na jevišti před diváky. Holá existence performera, nahodilá i vědomá souvislost s choreografiemi slavnějších kolegů, polemika s tanečním kánonem nebo zkoumání toho, kam se dá ve fyzickém projevu zajít – to jsou témata, ze kterých si Andrianov se Soulimenkem utahují. Za inscenací stojí stovky hodin úvah protínajících celou tvůrčí kariéru jejích autorů. Nejedná se však o nějakou povrchní honbu za jednoznačným výsledkem nebo přehnaně sofistikovaný, nesrozumitelný koncept. Je to spíš rozvolněné pojednání podobné línému počtení ve filozofickém spisu, během něhož jsou myšlenky dávkovány plynule a schválně a které s lehkostí a humorem opomíjí kauzální logiku. Autoři počítají i s tím, že divákům některé věci dojdou až dlouho poté, co samotné představení uvidí.

03344357.jpeg

Inscenací Old Chaos, New Order vytvořili performeři (s vědomím postradatelnosti jejich vlastní práce) jen zdánlivě nesrozumitelnou směsici scének, která o jejich myšlení vypovídá víc než soupisy desítek let kontinuální tvorby. Na otázku, která udržuje v chodu veškerou uměleckou tvořivost, tedy zda to všechno má smysl, si elegantně odpověděli: má, ale nemělo by se nad tím tak přemýšlet.

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.