Tyjátr: Festival Bazaar začal velkolepě. Přinesl starému řádu nový pořádek
Ruští performeři Oleg Soulimenko a Andrei Andrianov otevřeli festival Bazaar, výstup mezinárodního projektu Identity.Move!, svou inscenací Old Chaos, New Order. Dvojice vytvořila na základě dopisů s vybranými umělci portrét moderního umění ve východní Evropě po pádu železné opony. A není zdaleka optimistický, spíš plný otázek a nevyřešených paradoxů.
Oleg Soulimenko a Andrei Andrianov v projektu Old Chaos, New Order pokládají s notnou dávkou ironie celé komunitě kolem tanečního divadla otázku, nad kterou mnozí umělci, dramaturgové, kurátoři i kritici neradi přemýšlejí: „Máte smysl?“ Oba ruští umělci mají značné zkušenosti ze zahraničí, působí na věhlasných scénách a setkávají se s řadou světově proslulých hvězd. Jejich pozice v oboru je neotřesitelná, přesto mají chuť provokovat.
Na první pohled působí performance Old Chaos, New Order jako další z řady únavných a zbytečných projektů, které sesbíraly granty a nemají hlubší opodstatnění. Tvůrci využívají ta nejhorší možná klišé. Hned v úvodu zcizují inscenaci nesnesitelně dlouhým úvodem. Skrze reprodukovaný dialog mluví o své příslušnosti k východoevropskému kulturnímu prostoru a zároveň ji zlehčují. Zlom nastává po několika minutách velmi soustředěné choreografie, kdy jeden z performerů vyznává lásku americkému postmodernímu tanci – jeho silně ironická pocta určí ráz i náladu zbytku inscenace.
Tvůrci narážejí na otázky, které si jejich kolegové kladou neustále, někdy v soukromí divadelního klubu, jindy na jevišti před diváky. Holá existence performera, nahodilá i vědomá souvislost s choreografiemi slavnějších kolegů, polemika s tanečním kánonem nebo zkoumání toho, kam se dá ve fyzickém projevu zajít – to jsou témata, ze kterých si Andrianov se Soulimenkem utahují. Za inscenací stojí stovky hodin úvah protínajících celou tvůrčí kariéru jejích autorů. Nejedná se však o nějakou povrchní honbu za jednoznačným výsledkem nebo přehnaně sofistikovaný, nesrozumitelný koncept. Je to spíš rozvolněné pojednání podobné línému počtení ve filozofickém spisu, během něhož jsou myšlenky dávkovány plynule a schválně a které s lehkostí a humorem opomíjí kauzální logiku. Autoři počítají i s tím, že divákům některé věci dojdou až dlouho poté, co samotné představení uvidí.
Inscenací Old Chaos, New Order vytvořili performeři (s vědomím postradatelnosti jejich vlastní práce) jen zdánlivě nesrozumitelnou směsici scének, která o jejich myšlení vypovídá víc než soupisy desítek let kontinuální tvorby. Na otázku, která udržuje v chodu veškerou uměleckou tvořivost, tedy zda to všechno má smysl, si elegantně odpověděli: má, ale nemělo by se nad tím tak přemýšlet.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.