Tyjátr: Festival v Kluži spojuje západní racionalitu s východní spiritualitou

6. prosinec 2016

Dramaturgie pátého ročníku rumunského divadelního festivalu Interferencies se zaštítila heslem The Strangers Odyssey a hlavním východiskem pro výběr inscenací byla témata jako cizota, výstřednost či pojmenování pocitů, že člověk někam může patřit, anebo naopak vůbec.

Kluž je rumunské, třistatisícové kulturní centrum s bohatou divadelní tradicí i progresivní alternativní scénou. Výrazným elementem, který tu ovlivňuje tvůrčí klima, je přítomnost početné maďarské menšiny. Právě vedení Maďarského divadla v Kluži již popáté pořádá mezinárodní divadelní festival nyní nazvaný Interferencies. „Interferencies vznikly před deseti lety a tohle je pátý ročník. Bienální přehlídka vznikla v podstatě jako vzpomínkové dny na György Haraga, rumunského režiséra maďarského původu, který se významně podílel na formování Maďarského divadla tady v Kluži. Později, v roce 2008, jsme se stali součástí Evropské divadelní unie, kterou založil v roce 1990 francouzský ministr kultury Jack Lang s vedoucím milánského Piccolo Teatro Giorgio Strehlerem. V Kluži potom proběhl šestitýdenní festival pod unijní záštitou a nakonec jsme si dodali navzájem odvahu a vytvořili si vlastní akci,“ říká umělecký ředitel Interferencies Viska András.

Kromě Maďarského divadla se festival pořádá v Rumunském národním divadle a přilehlých experimentálních prostorách – kreativním centru Reactor a Remarul Factory v areálu klužské lokomotivky. Mimo jiné v Kluži probíhá např. festival současného performativního umění Temps D’images iniciovaný televizním kanálem ARTE, který se odehrává v několika zemích od Kanady přes Německo, Ukrajinu nebo právě Rumunsko.

03757314.jpeg

Inscenace zejména z maďarských nebo rumunských divadel doplňovaly tituly ze zemí jako Německo, Itálie, Slovinsko, Makedonie, Rusko nebo dokonce Jižní Korea. Klíčem k dramaturgii festivalu je kromě ústředního motivu cizince také absurdní dramatika, kterou umělecký šéf maďarské scény v Kluži Gábor Tompa dlouhodobě uvádí. Všechno však vedlo k leitmotivu letošního ročníku „The Strangers Odyssey“, která se stala pilířem filosofického základu festivalu.

„Před dvěma lety jsme festival rámovali tématem „Stories of the Body“, tedy těla ve veřejném prostoru. Nyní se snažíme prozkoumávat podivnost a s tím související proměny Evropy v něco, co skoro nikdo nedokáže úplně jasně popsat. A proto musíme důsledně pojmenovat, co se s námi děje, usilujeme o vzájemný dialog a vyvolávání otázek, kam směřuje západní kultura, jaká je úloha církve v současnosti nebo jaké tenze vznikají mezi institucionalizovaným náboženstvím a vírou. Ptáme se na rozdíly v individuálním a komunitním přístupu k životu. Spousta lidí tvrdí, že jsme uprostřed ‚náboženské války‘, a myslím, že tady v Kluži, jakémsi předměstí Transylvánie, kde se potkává západní a východní větev křesťanství, je ideální podobné stereotypy rozbíjet. Jsou tady kostely ortodoxní řeckokatolické, římskokatolické i evangelické církve.“

03757315.jpeg

Korejská inscenace Medea on Media prozkoumávající, jak média mění roli ženy v různých situacích, moskevská současná, výrazně politická konverze Shakespearovy tragikomedie Něco za něco nebo budapešťské sólo, jakási apokalyptická vize budoucnosti a kritika korporátů Bláznovy zápisky, o současnosti něco skutečně vypovídaly. Na programu se přesto objevovaly inscenace her Becketta nebo Ionesca, tituly, které jak svým obsahem, tak formou patřily spíše do šedesátých nebo osmdesátých let. Jejich obliba je v této jazykové oblasti dost vysoká a Interferencies jsou příležitost nahlédnout na estetiku, která se v českém nebo nám blízkém kontextu vůbec neobjevuje.

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio