Tyjátr: Festivalu Theater.cz dominuje herectví
Na festival Theater.cz, každoroční divadelní svátek, přijíždí dělat českým divadelníkům i kritikům radost němečtí kolegové. Jejich režijní nápady a témata mnohdy doslova zásobují celou následující sezónu některých scén. Ačkoliv je letošní ročník ani ne v polovině, lze z několika viděných inscenací usoudit, jak se festival dlouhodobě dramaturgicky profiluje.
Divadelní publicistka Marie Reslová festival sleduje od samého začátku. Proměnné v koncepci vnímá hlavně ve složení přípravného týmu. „Dramaturgie festivalu je čím dál kompaktnější, je tematizovaná a podléhá jednomu vkusu. Dřív měl Pražský divadelní festival tři dramaturgy – Josefa Balvína, Ondřeje Černého a Petra Štědroně a své si k tomu řekla také ředitelka Jitka Jílková. Dneska dramaturgie náleží právě Petru Štědroňovi. Vzhledem k tomu, že je sám ředitel divadla a aktivní tvůrce i překladatel, tak je ten výběr jednostrannější.“
Hostování inscenací výrazných německojazyčných scén jako berlínského Volksbühne nebo Deutsches theater, mnichovské Kammerspiele, vídeňského Burgtheatru i řady dalších vždy patří k vytříbeným zážitkům. Návštěva pražských uvedení se stala samozřejmou součástí divadelní sezóny. Jejich údernost a nekompromisní styl inspiruje řadu českých režisérů k novým nápadům a přístupům. Marie Reslová míní, že se kromě festivalové dramaturgie proměňuje i jeho vliv. „Inspirace německým divadlem je dvojí. Ze začátku to byly hlavně texty. Díky festivalu se tady začali uvádět autoři jako Thomas Bernhard, Marius Von Mayenburg, Urs Widmer nebo Dea Loher. Pak je to také inspirace inscenační a ta si myslím je nejvíce patrná na nejmladší režijní generaci. To znamená u Dana Špinara, Jana Mikuláška a dalších. Těžko ale říct, co je přirozená reakce divadelního prostředí na novou německou dramatiku, která si vynucuje určitý způsob inscenování a co je skutečný vliv samotného festivalu.“
Osmnáctý ročník na téma „osud“ zahájilo uvedení inscenace Oidipus Město (Ödipus Stadt) berlínského Deutsches theatru. Režisér Stephan Kimmig spojil několik antických textů a vytvořil rafinovanou koláž. Soustředil se na postavu krále Oidipa a jeho rodiny. Jednotlivé osudy z různých her propojil do politického thrilleru o pádu prokleté dynastie. Kimmig soustředil pozornost na motiv „vidění“, ať už věšteckého nebo schopnosti dohlédnout důsledky důležitých rozhodnutí. S tím si režisér také klade otázku, jak daleko vidí člověk s propíchanýma očima. I přes netypický dramaturgický výklad antiky nebyla forma inscenace nijak převratnou ani objevenou. Stále se však vyznačovala nadprůměrnými hereckými výkony. Obdobně lze hodnotit i monodrama Jidáš mnichovského Kammerspiele. Marie Reslová k této inscenační tendenci dodává: „Návrat k herci po režisérských opusech, které se na festivalu objevovaly je přirozený.“
Úchvatné herectví je tedy stále hlavní premisou festivalových inscenací. Reslová neočekává nějakou výraznou proměnu režijní poetiky v několika dalších letech. „Když sleduji kontinuitu festivalu, tak to co se tady objevovalo před deseti lety bylo zjevení. Bylo něco nového, zcela překvapivého jak v kompozici inscenace, dramaturgii, pohledu na svět i v herectví. Dneska je to perfektní řemeslo.“ Stále však platí, že kdyby se některých českých jevištích objevily inscenace podobné jako na letošním i minulých ročních, budeme divadelní velmocí. Přehlídce německých divadel stále probíhá do 10. listopadu.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
