Tyjátr: HaDivadlo slavilo čtyřicítku v posvátných vodách brněnského Príglu

29. září 2014

HaDivadlo slavilo na brněnské přehradě čtyřicet let své existence. Vrchovatý program, ve kterém se představila jedna z výrazných hereckých skupin divadla (Pavel Liška, Tomáš Matonoha a Marek Daniel) s nejznámějšími skeči z revue Komediograf, vyvrcholil uvedením inscenace Sežereš sám sebe (Platonov) a koncertem Tonyho Ducháčka či Moniky Načevy.

„Náš původní nápad vycházel z loga HaDivadla, což je takový letec – Ikarus s polámaným křídlem, a chtěli jsme to uspořádat na letišti, jenomže jsme nedostali patřičné povolení. Jako alternativa nás napadl přístav a přizpůsobili jsme tomu i program. Zařadili jsme Platonova, který se odehrává u jezera, proběhlo zde s vodou úzce související Café Kubes a nakonec jsme vypravili parník s písničkami Jiřího Bulise,“ říká současný umělecký šéf HaDivadla Marian Amsler.

03216856.jpeg

V areálu brněnského přístaviště se pohybovala řada někdejších vedoucích osobností souboru. Mezi jinými se oslavy účastnil také jeho dramaturg, profesor JAMU Josef Kovalčuk, který o založení souboru říká: „Já jsem byl na začátku HaDivadla v tom roce 1974, kdy se objevila taková možnost začít něco dělat. Ono to nebylo vůbec nic jednoduchého, ale bylo cenné, že se podařilo zformovat HaDivadlo jakožto studiový divadelní soubor, který byl hledačský a měl svou vlastní poetiku. To bylo možné mimo jiné díky režisérům jako Svatopluk Vála a později Arnošt Goldflam. Čili vzniklo zde něco jedinečného v rámci českého divadla konce 70. a celých 80. let.“

Vedle zástupců „starého“ HaDivadla se slavnosti účastnil také Luboš Balák, který soubor vedl v letech 2005 až 2010. Čím byla scéna pro něj? „Experiment, naštěstí. HaDivadlo vždycky dávalo příležitosti mladým autorům, režisérům i hercům a nebyla tam taková touha po výkonu a úspěchu, ale právě po experimentu. Takže já za HaDivadlo v té době děkuji, protože jsem to pochopil asi až dnes. Občas se experiment nepodaří, ale když to naopak klapne, nebo v podstatě i když to skončí nezdarem, je to mladým tvůrcům každopádně ku prospěchu. A dnes… Spousta divadel potřebuje diváckou jistotu a jsou divadla, která se jmenují ‚experimentální‘, ale je tam tah po výkonu i po úspěchu.“

03216855.jpeg

V každém klíčovém období prodělalo HaDivadlo mnohdy drastickou změnu vedení, dostalo se do útlumu, případně dosáhlo určitého vrcholu. „V tom vývoji to samozřejmě bylo tak, že se při něm střídaly generace. Každá přicházela s něčím jiným, v něčem navazovala na poetiku, která byla na počátku HaDivadla, ale jindy byla úplně jiná. Takže já bych řekl, že po čtyřiceti letech je HaDivadlo něčím zcela jiným, než bylo na počátku. Myslím si, že je to tak dobře. Tady je důležité, aby to divadlo mělo svou tvář, se kterou by přinášelo do spektra českého divadelnictví svůj nezaměnitelný hlas,“ dodává profesor Kovalčuk za generaci zakládajících tvůrců. Obdobně to vnímá Marian Amsler za současnou, umělecky aktivní skupinu: „HaDivadlo za těch čtyřicet let prožilo neuvěřitelně dynamický a dramatický vývoj. Jako v jednom z mála se v něm vystřídalo snad nejvíc uměleckých šéfů, vůdčích osobností a režisérů. Myslím si, že HaDivadlo je o velké vzpouře energií a o neustálém volání po proměně a aktuálnosti, hledání spíš nepokojných, znejišťujících tendencí než těch smířlivých a optimistických.“

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.