Tyjátr: Hamlet a Revizor předvedli, kam směřovat festival Divadlo Plzeň
22. ročník plzeňského festivalu Divadlo opět podtrhl, jak nesmyslné jsou úvahy o tom, že české divadlo není osobité a výrazné a že neobstojí v silné mezinárodní konkurenci. Vedle skvělých inscenací zahraničních souborů se totiž nejvíce prosadily zdánlivě minoritní tituly českých studiových i studijních scén.
Samotný festival má problematickou pozici, je často odstřelovaný kritickými hlasy, že se programově rozpadá. Přesto z letošního ročníku vystoupilo, jak je koncentrovaný a až na některé drobné přehmaty představuje českému publiku výrazné tuzemské i zahraniční inscenace. Obdobně to vnímá také studentka DAMU Barbora Etlíková: „Tenhle festival mě příjemně překvapil tím, že mi připadá hodně vyrovnaný. Nepotkala jsem tady žádnou inscenaci, co bych považovala za propadák. To se mi na festivalu nikdy nestalo. I když tady byly věci, co mě vyloženě neodvázaly, bylo v nich jasné téma a všechno v těch inscenacích drží jednotnou atmosféru, což je charakteristické.“
K vrcholům programu patřil maďarský Revizor v režii Viktora Bodóa. Jedinou nevýhodou pro diváky Gogolovy komedie, brilantně upravené do nekompromisní politické satiry, mohla být neznalost maďarského společenského kontextu. Další velkou inscenací, která „roztetelila“ závěr festivalu, byl Hamlet z německé Bochumi. Režisér Jan Klata ve struhující textové i obrazové koláži ze Shakespearovy klasiky vytvořil hutný přehled uměleckého remixu nejen textů na hamletovské téma, ale i sofistikovaných coververzí známých skladeb (např. v silné závěrečné scéně zní do podkresu instrumentální úprava Wish You Were Here od Pink Floyd). V obraze, ve kterém se herci polévali tekutinami symbolizujícími všemožné sekrety, došlo k brutálnímu zašpinění scény. Byl to velmi surový křest jeviště Nového divadla.
Mezi českými tvůrci dominoval Jiří Havelka. Opulentní Dechovka souboru VOSTO5 nicméně nedosahovala kvalit jeho precizních drobnokreseb. Damácká Regulace intimity byl těžko popsatelný, velmi osobní zážitek pracující s fenoménem psychoanalytického systému. Ročník herců stojící před publikem otevřeně hovořil o svých pocitech, frustracích i nadějích. V jejich velkém počtu se otevírala vlastní niterná témata až zdrcujícím způsobem. Poslední trik Georgese Mélièse byl poté labutí písní klukovské lásky k umění, do krajnosti dotažený tvar a jeden z nejinspirativnějších počinů tohoto roku.
Profesor brněnské JAMU Petr Oslzlý k tomu dodává: „To je takové rafinované slovo: inspirativní. Já bych to zase obrátil a řekl bych, že nás má inspirovat život, a tolik ne to jiné ‚divadlo‘. To nás může zaujmout některými postupy. Ale první věc, kterou jsem v Plzni viděl, velmi mě potěšila. Havelkův Méliès je zkrátka skvělá, domyšlená a dotažená věc.“
V rámci festivalu se představil také zásadní přírůstek české kultuře, byť stál mimo hlavní program. Předáním první Stipendijní ceny pro mladé divadelní kritiky do 30 let se totiž opět zvedá význam psaní o divadle. Jedna z laureátek Tatiana Brederová po předání neskrývala nadšení: „Tak je hlavně velmi dobré, že ta cena vůbec vznikla, a osobně mě velmi potěšilo, že je to cena pro česky i slovensky píšící autory. Je to velmi dobré znamení, že se stále více přibližujeme společné kultuře i kulturnímu prostoru.“
Nakonec profesor Petr Oslzlý uzavírá festival ve foyer zamyšlením: „Já doufám, že v divadle není nic moc jednotné, poněvadž právě na té různorodosti je kouzlo divadla. Kdybych zde příliš nacházel jednotnou tendenci, tak bych jednak myslel, že ten výběr titulů nebyl úplně dobrý, a jednak by to nebyla příliš pozitivní zpráva o divadle, kdyby začalo podléhat jedné módě.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
