Tyjátr: identity.move zkoumá proměny našich myšlenek
Východní Evropa v posledním čtvrtstoletí zažila řadu velkých změn a událostí, které přímo souvisely s odstřižením sovětského vlivu a snahou přiblížit se západním ideálům. Cíl pojmenovat posuny v uvažování v tomto prostoru si vytkla mezinárodně obsazená skupina kurátorů projektu identity.move. S několika umělci napříč evropským kontinentem shrnují svá bádání otázkou „Jsme to ještě my?“.
V rámci projektu probíhá pod záštitou několika českých alternativních prostorů (Alfred ve dvoře, Studio Alta, Ponec nebo žďárské Centrum choreografického vývoje SE.S.TA) neobvyklý rezidenční program. Tři dvojice mladých umělců s národnostním i tvůrčím rozptylem se zaměřují nikoliv na artefakt jako takový, nýbrž na úvahy o jeho skupenství a možných podobách. „Několik let zpátky jsem byla v rakouském Grazu zhruba ve stejném letním období jako teďka a účastnila se několika mezinárodních sympozií ve Vilniusu. Tato rezidence je ale dost rozdílná než všechny ostatní, co jsem zatím zažila. Je víc zaměřená na výzkum. Nemáme ani tanečníky nebo herce, s nimiž můžeme spolupracovat. Vyvíjíme koncept, koncentrujeme myšlenky,“ říká litevská choreografka Agnija.
Ve Studiu Alta jsou po zemi rozeseté různými nápady dravě popsané papíry. Spolu s Agnijou se v holešovickém bývalém skladišti nad hustě popsaným štosem sklání také novinářka a dramaturgyně Ingrida: „Já jsem se ‚normálního‘ rezidenčního programu účastnila třeba v Holandsku, kde jsem spolupracovala jako dramaturg s choreografkou Rutou Butkus. Naskočila jsem do projektu, když byla hotová koncepce a vybraní tanečníci. Jak říkala Agnija – tady je to úplně jiné. Je to krásné místo, kde máme spoustu času vyvíjet nikoliv výsledný produkt, ale myšlenkový koncept.“
V nedalekém Alfredu ve dvoře spolupracují srbská performerka Sonja a chorvatská multimediální umělkyně Nives. Ideové rozvažování dává umělcům obecně velkou svobodu v úvahách nejen o vlastní práci, ale iniciativě identity.move samotné. „Myslím, že otázky identity a východní Evropy mají spoustu společného už s tím, které organizace nebo divadla se do projektu zapojily. Je to soustředěná potřeba propojovat jednotlivé regiony a vytvořit jednotné umělecké centrum, jako je Berlín nebo Paříž pro západní Evropu,“ dodává Sonja.
Projekt nesdružuje pouze taneční či divadelní umělce. Nives v něm figuruje spíše jako konceptualistka: „Já jsem se Sonjou už spolupracovala na projektu RZBBKMLBZ, u kterého jsme zkoumaly vnímání subjektu i objektu zároveň skrze optiku kamery, kameramana i toho, kdo je snímaný. Když jsme o tom mluvily, padlo jasné rozhodnutí, že ten koncept chceme promýšlet i zde.“
Kromě čtveřice z Litvy a zemí bývalé Jugoslávie v Praze pracují řecko-britský choreograf Pavlos a německý tanečník Ben. Unikátní snahu vytvořit tematický most a koncentrovat ideové podhoubí komentuje Sonja: „Je tady zcela ojedinělá síť, která vnikla pro potřeby projektu. Tuším, že je to kolem 15 organizací, a je to zkrátka pokus propojit taneční domy a instituce napříč východoevropským pásem.“
Všechny umělce lze potkat v pražských uličkách i alternativních studiích do 25. července. Kdo by naopak vyjel do Poznaně, může tam narazit v rámci téhož rezidenčního programu na Halku Třešňákovou a Petru Tejnorovou.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
