Tyjátr: Jezdci jitří oko dravce

Ačkoliv je prostor Hybernie dispozičně výrazně odlišný oproti Ponci, kde Lenka Vagnerová & Company obvykle působí, vyplnil jej soubor beze zbytku. Na jevišti stojí několik lepenkových tubusů jako roztroušené dórské sloupoví. Performeři se mezi trubkami protahují a plazí, případně si jimi všemožně komplikují jinak plynulý pohyb. Vagnerová kompozičně vytváří směsici výjevů z egyptských hieroglyfů, antických amfor nebo sumerských nástěnných reliéfů.

Výchozím motivem jsou bájní ptáci, měnící se na „apokalyptické jezdce“. Z bohů se proměňují ve vnuknutí archetypálního strachu a napětí z neznámého zla. Aktéři neustále mění role dominantního a podřízeného. Dokážou být přítomní za sebe individuálně, stejně jako kolektivně tvořit bytost připomínající orla. Chvíli jsou určujícím stimulem situace, jindy se propadají na úroveň bezejmenné dekorace.

Z choreografie Jezdci |foto: oficiální Facebook Lenky Vagnerové & Company

Tvůrci však dokážou v rámci seriózně, až nábožně nahlížené fikce dojít k nečekané zcizující pointě, díky které je paradoxně religiózní prožitek ještě silnější. Ambivalenci zároveň zesiluje také hromový hudební doprovod Ivana Achera. Do jeho nekonečně hluboké a temné suity vnikají totiž tlumené ironické hlášky. Lenka Vagnerová to s lehkostí komentuje: „Kdybych brala všechno jenom vážně, tak by to asi vůbec nefungovalo. Na druhou stranu se tam humor nesnažím rvát za každou cenu. Spíš to beru tak, že když se situace extrémně nakumulují, vtip přijde sám. Tvůrčí proces je velmi otevřená věc a často cítím, že energie je tak vysoko, že je potřeba ji nějakým způsobem stáhnout. Samozřejmě že fórky přichází spontánně z improvizace, ale ještě častěji se tam dostávají díky kreaci samotné.“

Inscenace je také často alternovaná, a do její přípravy se tak zapojila řada lidí. Jak tento aspekt choreografka vnímá, vysvětluje dále: „To je na tom právě krásné, že každá z těch alternací má krapet, malinko jinou polohu. Já zkoumám, co těm lidem nejvíc sedí, takže každý vtip nebo situace nemusí být za každou cenu stejná, spíš vycházím z nich. Pro mě osobně jsou performeři velmi důležití.“ Inscenace se i přesto příliš nemění. „Pohybový materiál je stejný, choreografie jsou zafixované a pevně postavené, ale vždycky nad tím bude několik detailů, které se nad tím vším vznáší a činí to pokaždé jiné.“

Čtěte také

Projekt Jezdci je kompozičně opojná, velmi znepokojivá kreace, jejíž apokalyptické ozvěny doznívaly ještě chvíli po festivalovém uvedení. „V současnosti je těch jezdců docela hodně. V celé Evropě se to kumuluje s řadou dalších katastrof a přijde mi to velmi extrémní,“ dodává choreografka.