Tyjátr – Když je hodně příliš…

Dvě tanečně divadelní představení, která by odpovídala takovému popisu, uvedli v polovině června ve Studiu Alta dva mladí slovenští tanečníci Peter Šavel a Stano Dobák.

Dvě představení Much to Much a Much More than Nothing se propojují především v tématu, kterým je jednoduše míra toho, co určuje naše mentální i fyzické proměny. Peter Šavel a Stano Dobák spekulují nad myšlenkou: Když je hodně příliš, jak se hodně stane opět tolik, kolik je potřeba… Odpověď na tuto otázku hledají choreografové ve vzájemné názorové i taneční interakci, což v rozhovoru potvrdil i Peter Šavel.

Peter Šavel
My se Stanom pracujeme tak trochu eklekticky. To si vždycky tak sedneme, řekneme si, že budeme pracovat pár hodin ve studiu, a pak skončíme u piva a vyměňujeme si nápady. I pro toto představení jsme měli velké množství nápadů, které jsme si sepsali. Měli jsme prvotní myšlenku, která se odrážela od prvního duetu, který jsme tady předvedli; spojenou s tématem uměle vytvořených emocí, které se stanou skutečnými. Ve finále se nám všechny myšlenky a nápady sešly do tématu manipulace člověka, který je schopen jít za svým cílem až do vyčerpání těla, což nakonec stejně pasivizuje, protože je úplně vyčerpaný.

V představení Much to Much tančí a hrají pouze Šavel s Dobákem. Ironicky skrz excentrický a deformovaný pohyb si pohrávají s hranicí snesitelnosti nesmyslného. Absurdní v jejich případě balancuje mezi trapně směšným a intelektuálně humorným. Nehledají hlubokomyslnost skrz líbivé taneční pohyby, ale atakují diváka svou silně fyzickou přítomností.

Logo|foto:Český rozhlas

Peter Šavel
Co se mě a Stana týče, tak jsme dvě šílené povahy a dobře se doplňujeme. Potom, co jsme oba absolvovali školu, která byla hodně o studiu, analýze a formě, tak jsme si řekli, že je potřeba to trochu odlehčit. A chtěli jsme přijít s něčím, co by bylo intuitivní a upřímné. A tyto pocity byly hlavní motivací i k práci s děvčaty. Měli jsme sice téma, ale věděli jsme, že si s ním chceme ještě hrát, spíš než abychom „vážně“ tvořili.

Druhá choreografie večera nazvaná Much More than Nothing vznikla ve spolupráci se souborem ME-SA a také tanečnicemi ze souboru VerTeDance. Tímto představením všichni zúčastnění dokázali, že se nebojí ničeho. Přitvrdili, co se týče fyzického vypětí i ironie obsažené v jejich pohybovém slovníku. Představení je postavené na systému pravidel, od kterých se jednotlivé pohyby odráží. Choreografie, která spíš než tanec připomíná pantomimické parodování amerických béčkových sitcomů, je strhující právě v maximálním fyzickém odevzdání se pohybu. Což také potvrdila jedna z účinkujících tanečnic Lucia Kašiarová.

Lucia Kašiarová
Když jsme choreografii tvořili, nedělali jsme to se záměrem, vytvořit nějakou řachtandu, to ne. Taky jsme počítali s tím, že jakmile uděláme první krok, uvidíme v hledišti kyselé tváře, které nebudou vůbec chápat, co se na jevišti děje. Skutečně jsme se na to psychicky a fyzicky připravovali. Proto jsme si řekli, že budeme víc pracovat s fyzikalitou, že to budeme dělat čistě fyzicky.

Z představení Much More than Nothing|foto: Studio Alta, Lucia Šarkadyová

Syrová fyzičnost tělesného pohybu dělá choreografii Much More than Nothing uvěřitelnou natolik, že i divák má pocit, že prožívá stejné fyzické vyčerpání jako tanečníci a tanečnice.

Lucia Kašiarová
Tím, že to byla premiéra, jsem si uvědomila, že jsou to v podstatě dvě představení, a ne jedno. Já v těch prvních deseti minutách vydám ze sebe úplně všechno, pak minutová pauza a pak pokračujeme dál, což je pro mě jako začít tančit další představení.

Představení Much to Much a Much More than Nothing nepatří k těm, která by se měla vidět. Jsou těmi, která vidět musíte a hlavně je musíte zažít. Výjimečné je na nich to, že v nich vítězí skutečnost, nikoli fikce.