Tyjátr: Na oslavu vyprávění přiletěli do Prahy draci

Rozdíly mezi aktuálním a minulým ročníkem komentuje Barbora Voráčová z občanského sdružení Storytelling a pořadatelka akce. „Letošní rok jsme oslavy zvětšili, rozšířili jsme workshopy a zájemci si mohli zkusit hned dva. Odpoledne proběhlo vystoupení Giovanny Confronto s italskými příběhy a na závěr jsme realizovali klání ve vyprávění Storyslam – jakousi antisoutěž, ve které si hráči vylosují pořadí a zároveň ceny.“

Italská vypravěčka Giovanna Conforto v rámci svého vyprávění Monstra a draci koncepčně spojila pět příběhů, které se ve velké většině vztahovaly k Itálii. Uchvacovala expresivním projevem i ladnými pohyby. Půvab jim dodával simultánní překlad Voráčové do češtiny. Ačkoliv si obě zřejmě příliš nerozuměly, jistota vypravěčky i roztomilá rozpačitost překladatelky mezi nimi vytvářely pevnou symbiotickou vazbu.

Giovanna Confronto na Světovém dni vyprávění|foto: Jakub Jirka

Storytelling je v Čechách relativně nová forma. Jak je to v Itálii, vysvětluje Giovanna: „Doma máme národní festival, který začal v roce 2009. Storytelling je důležitější než dřív. Samozřejmě je vyprávění jinak silně rozšířené po celé Itálii v různých formách.“ Pokračuje tím, jak se k vyprávění dostala: „Se storytellingem jsem začala v roce 2003, protože jsem potkala pár lidí, kteří absolvovali školu vyprávění v severní Africe, a zkusila to také. V Itálii se vyvinula forma, které říkáme ‚narativní divadlo‘. Herec sedí a předříkává pevný text. Já osobně mám raději improvizaci jako storytelling.“

S Giovannou Conforto má Barbora Voráčová v úmyslu také spolupracovat: „Projekt, na který se chystáme nejspíš příští rok, jsou tzv. storywalks – tedy vyprávění při průvodcování městem. Giovanna tyhle vyprávěné prohlídky dělá i v Římě a má s tím pětileté zkušenosti. Nabídla nám, že by nám předala své know-how a zaučila nás, abychom to realizovali i v Praze.“

Seminář Martina Haka na druhé oslavě Světového dne vyprávění .jpg|foto: Jakub Jirka

Do soutěžního antiklání se zapojilo šest soutěžících, přičemž duch improvizace narážel na zdánlivě jednoduché zadání. Speakeři totiž dostali za úkol vymyslet příběh, který měl obsahovat „draky a monstra“. Vypravěči epických příběhů si pohrávali se všemožnými žánrovými klišé, případně se do nich bořili, hledali různé způsoby, jak vyklouznout ze slepé pointy nebo navazovat na motivy soupeřů a parodovat je. Dařilo se jim ale také bravurně klouzat kolem dračí sluje jako vychytralý rytíř a porazit saň trapnosti.