Tyjátr: Nultý bod začal slepým výstřelem z revolveru

Obstarej si revolver je dalším z příkladů, které potvrzují často bizarní rozpor mezi intenzivní přítomností performera, jím vydanou energií a zmatečným, mnohdy rušivým, násilně roubovaným obsahem. Tanečnice během bezmála dvouhodinové produkce neopustila jeviště a bez přestání těkala, s naprostou finesou prováděla složité baletní figury i jejich pokřivené verze, válela se v hromadě pytlíků coby šustícím štěstí a občas si pohrávala s různými předměty.

Výkon tanečnice byl zmatený, byť byl sebekoncetrovanější|foto: oficiální Facebook International Theatre Festival Zero Point

Interakce s rekvizitami se dají v inscenaci označit za jakási časová zastavení a patří vůbec k tomu nejlepšímu, co Brit Rodemund na jevišti vytváří. Jejich půvab ještě podtrhuje jejich ostrovtip a ironie. Na rozdíl od zbytku inscenace nesetrvávají ve strnulé vážnosti. Hned v začátku se tanečnice všemožně bije pantofli po těle. Brilantně dohraný výjev tak působí, že boty z nějakého důvodu nechtějí, aby se hýbala. Dalším fascinujícím obrazem je procházka s vypouklou skleněnou deskou. Tanečnice opisuje obvod jeviště a při každé malé zastávce schová hlavu za sklo, a opticky si tak deformuje obličej. Vyplazuje jazyk, šklebí se jak děcko na důchodce. Kratochvilná scéna je precizní evokací niterného propadu a ukázkou, jak se sterilně vyhlížející celek po ohledání vnitřku stává vlastní parodií. Podvratně se tak bourá a zároveň opodstatňuje přehnaně seriózní ráz celé inscenace. Hru s ironizujícími motivy uzavírá koupání v hromadě oranžových plastových sáčků. Chemické akvabely na samotný závěr přesto rozporuplný celkový dojem „nerozplavaly“.

Inscenace je ve své většině tematicky i motivicky velmi nesoustředěná. Jediný prvek řádu se ukrývá v častém přepínání světel ve stylu „detail a celek“. Do akce vstupují reprodukované promluvy, které jakoukoliv konzistenci chaoticky a hlavně zbytečně rozmělňují. Jak si vysvětlit scénu, ve které ve zvukové stopě běží záznam ženského hlasu vysvětlujícího zaujatému sexuálnímu analfabetovi význam klitorisu, těžko soudit. Směšné to je nikoli kvůli absurdnosti všech zúčastněných prvků, ale protože je to zkrátka křečovité.

Inscenaci nejvíce poškozuje myšlenkově neuspořádaná snaha apelovat abstraktními náznaky, které mají až příliš velké ambice o „čemsi“ horlivě vypovídat. Jejich zmatečnost pak naprosto zastírá výkon tanečnice, byť by byl sebekoncentrovanější.