Tyjátr: Podzim v Central Parku. Havelkova meditace Flow vlažně víří listí na hladině
Inscenace Jiřího Havelky Korekce, kterou připravil s partou VerTeDance, se stala v roce 2014 taneční produkcí roku, získala hlavní cenu deníku Herald na festivalu Fringe v Edinburghu a dlouhodobě patří k diváckým hitům Divadla Ponec. Tým, který sestavil Havelka pro Flow, svoji další inscenaci v Ponci, vyzařuje podobnou energii jako Korekce. Výsledek je ovšem líbivější a kýčovitější variace na předchozí úspěch.
Tanečnice a tanečník stojí na jevišti. Mohli se náhodně potkat při procházce v Central Parku, stejně jako na sebe narazit s nohama po kolena v tajemné řece. Přišli spolu anebo každý zvlášť – přesto se při jejich setkání zastavil čas. Na lankách zavěšené padající listí připomíná scénu z meditativního filmu, kdy všechno ustrne a postavy prochází mezi stojícími předměty. Základem pro vzájemnou komunikaci zúčastněné čtveřice je sborové taiči.
Oceňovaná Korekce byla před pár lety zábavným popřením pohybového divadla, Havelka aktéry připevnil k podlaze a výrazně omezil pohyb jejich těžiště. Tanečníci sice stáli v jedné řadě a kromě nich a kvarteta Clarinet Factory na scéně nebylo vůbec nic, ta však působila dojmem hustě zalidněného prostoru. Ve Flow dává naopak Havelka tanečníkům svobodu. Prostor je otevřený a aktéři mají dostatek místa pro svou vlastní meditaci jako v prázdném chrámu.
Namísto podélné kompozice tu vyniká choreografie čtvercová. Ačkoliv režisér tanečníky vede ve stejném schématu jako v Korekci – z kolektivní aktivity vždy jeden vystoupí a celek naruší –, ve Flow režisér nevytváří žádnou situaci. Mezi aktéry téměř nedochází k interakci a z jejich souhry se vytrácí vycházející subtilní humor. Nadhled, který stavěl Korekci nad řadu projektů, jejichž tvůrci se berou příliš vážně, ve Flow absentuje. Jiří Havelka nechal inscenaci úhlednou od začátku až do konce. Koncept ani částečně nerozbíjí a některé obrazy tak vyznívají komicky. V některých momentech přechází od meditace k lehkému kýči, třeba když v jinak jednotvárné, ale zato plynule a precizně interpretované choreografii rozpohybuje stíny tanečníků pomocí světel a projekce.
Jiří Havelka však zachoval tým Korekce, pracuje se čtyřmi z původních interpretů - jednou ze zakladatelek souboru Veroniku Knytlovou, tanečníky roku 2014 a 2015 Martinou Hajdyla Lacovou s Jaro Ondrušem a Helenou Arenbergerovou. Skoro to ale vypadá, jakoby cvičení bylo přirozenou součástí pohybového slovníku právě Arenbergerové, která choreografii nejen precizně interpretuje a s lehkostí naplňuje. Je to jako s meditací. Kdo si ji vnitřně neprožije, nesdílí radost z jejího sledování. Dívá se na to hezky, ale prožitek je matný a pomíjivý.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
