Tyjátr: Posedlost otevírá sklepy smutných spiklenců slasti

Zatím poslední autorská inscenace Posedlost tvůrčí dvojice dramaturgyně Dory Viceníkové a režiséra Jana Mikuláška zapadá do profilové řady autorských projektů Divadla Na zábradlí, které ohledávají různá témata. Podobně jako rakouský filmař Ulrich Seidl v paradokumentárním filmu Ve sklepě zkoumají také inscenátoři v Posedlosti obsesivní jednání i temnější odstíny lidské psychiky. „My jsme se k tomu tématu dostali trošku složitěji, protože jsme se původně chtěli zaobírat lidskou posedlostí, což provází předchozí práce – posedlost vlastním koncem nebo debužírováním. Ale postupně během zkoušení jsme zjistili, že se nám to víc a víc chýlí ke vztahovým otázkám, což taky samozřejmě od začátku provází nejen naše inscenace. Je to tak univerzální téma, že jsme se k němu chtěli vyslovit,“ vysvětluje Dora Viceníková.

Posedlost|foto: Kiva

K tématu vztahů se postupně propracovali také herci. „Pro nás je to vyjmutí kostlivců ze skříně, protože různé obsese jsou věci, o kterých se na veřejnosti moc nemluví. Občas se něco objevuje na internetových diskuzích, ale to je tak všechno. Ale kdo ví, co se děje za zdmi paneláků a domů. To, že nevidíme do soukromí lidí, byl pro nás asi první tahoun. Potom Dora s Honzou Mikuláškem přinesli spoustu textů o tom, jaké posedlosti mohou být. My jsme pak sami začali hledat, co nás zajímá, a začali mluvit o svých obsesích. Začalo se to skládat dohromady, ale těch věcí bylo tolik, že to nešlo dát do jednoho celku, aby z toho byl divák moudrý. Na poslední chvíli se rozhodlo, že převáží posedlost láskou,“ komentuje herečka Jana Plodková.

Čtěte také

Postavy se k sobě snaží najít cestu, ale spíš bezcílně bloudí a míjí se. Překáží si svými obsesemi a jejich komické milostné pachtění dopadá jako absolutní katastrofa mezi ubíjející samotou a depresí. Autorské inscenace v Divadle Na zábradlí existují v jednom vesmíru témat i motivů, který spojuje Posedlost s Požitkáři, Hamlety i dalšími inscenacemi. Přesto inscenátoři témata nepředjímají. „Není to myšlenkový kulomet, že bychom přesně věděli, na co cílíme, ale témata vyvěrají jedno z druhého. Když jsme se zaobírali Cizincem, tam bylo téma smrti asi nejhmatatelnější, podobně jako v Požitkářích. Je to jakási jedna cesta, po které kráčíme, takže prostředky nebo způsob práce jsou si v něčem podobné, ale myslím si, že v detailech odlišné. Celek a výpověď jdou jedním směrem,“ dodává Viceníková.

Posedlost je na dlouhou dobu poslední autorský projekt tvůrčího dua Viceníková–Mikulášek.
„Tyto autorské věci jsou nesmírně náročné a opravdu vyžadují mnohem větší odevzdanost věci než v případě pevného nebo předpřipraveného textu. V příští sezoně si od takových ‚ultra autorských‘ inscenací odpočineme a budeme se věnovat Bernhardovu Mýcení, což bude první titul, co s Honzou Mikuláškem uděláme po rekonstrukci. Bernhard nás provází také v autorských inscenacích, často ho citujeme nebo na něj odkazujeme a je jedním z našich inspiračních zdrojů. U druhého titulu ještě hledáme, nicméně bude to zase na textovém základě. Uděláme si pauzu od kontinuální tvůrčí linie trochu z hygienických, psychických, fyzických i jiných důvodů,“ uzavírá dramaturgyně Dora Viceníková.

Posedlost – Stanislav Majer a Jana Plodková|foto: Kiva