Tyjátr: Sametu proti srsti
Divadelníci byli nedílnou a důležitou součástí listopadových událostí roku 1989. O čtvrtstoletí později se průběžně objevují snahy zkušenost před převratem i po něm reflektovat v divadle. Ovšem málokterý tvůrce k listopadovým událostem i jejich aktérům přistupuje nepietně, s kritickým odstupem a nebojí se je ironizovat.
„Mně se zdá, že české oslavy probíhají trošku v pomníkovém duchu. Máme takovou tradici asi už od Rakouska-Uherska, že se musí císařpánovi stavět pomník, a nemáme schopnost Francouzů nebo Italů ty věci trochu zlehčit,“ říká na úvod skladatel a libretista Miloš Orson Štědroň.
Příkladem autora, který si při uchopení událostí starých pětadvacet let nebere servítky, je dramatik a publicista Roman Sikora. „Jednou jsme takhle s kamarádem, teatrologem Liborem Vodičkou seděli u piva a začali jsme si dělat legraci ze sametové revoluce a z her Václava Havla. A začali jsme vymýšlet příběh hry, co by se tam mohlo dít, jaké by tam měly být situace, a docela dobře jsme se u toho bavili. No a nakonec jsem to sepsal,“ říká Sikora, který ve svém textu Včera to spustili paroduje snad každý aspekt tehdejšího dění. „Ta hra je takový absurdní, bláznivý kabaret, který vychází z teze jakési konspirační teorie, že za událostmi 17. listopadu 1989, během kterých se příběh hry odehrává, stojí StB a akci celou organizovala z pozadí.
Ve hře je nejméně informovaným člověk disident Ferdinand Vaněk, stejně jako jeho přátelé, zatímco všichni v pozadí moc dobře vědí, co nadchází a co se bude dít,“ vysvětluje dramatik. „Konkrétní citace tam většinou nejsou, snad kromě názvu. Václav Havel napsal hru Zítra to spustíme, která se zabývá vznikem Československa. Odehrává se v předvečer 28. října v roce 1918 a my jsme si usmysleli, že by to chtělo napsat něco podobného o sametové revoluci s tím, že se to bude jmenovat Včera to spustili, což určuje celkový charakter textu. Odehrává se to tedy 17. listopadu odpoledne a v podvečer v bytě disidenta Ferdinanda Vaňka a revoluci „někdo“ spustil už včera. Vaněk se o tom jenom dozvídá a postupně mu dochází, jaká role mu byla v nadcházejících událostech přidělena. Jisté oddělení 13 mu totiž pošle obálku s rozsáhlým spisem, jenž zahrnuje i jeho první novoroční prezidentský projev,“ dodává Roman Sikora.
Dalším tvůrcem, který nepietně přistupuje nejen k dílu, ale i osobnosti Václava Havla, je Miloš Orson Štedroň, který pro Divadlo Na Zábradlí napsal rozvernou hříčku Velvet Havel. „Já jsem Havla moc zlehčovat nemusel, protože jeho život je sám o sobě neuvěřitelný kaleidoskop, ve kterém se dá najít všechno – od tvrdých momentů, jako vězení a nemoci, až po absolutní frašku i uvolnění. Já jsem se to snažil vyhmátnout a vtěsnat do toho divadelního tvaru na 75 minut,“ říká Štědroň, který akcentuje různé problematické roviny Havlova působení.
„Já myslím, že Havel byl zajímavá osobnost v tom smyslu, že se na prezidenta vůbec nehodil. Dovedl naslouchat, to byla v podstatě jeho největší přednost, že dovedl vést dialog vždycky, za každých okolností. Asi se neuměl v klíčových momentech rozhodnout, zkrátka Havel nebyl politik. A právě proto byl tak sympatický pro Američany nebo Západ obecně. Vnesl do tehdejší politiky padající železné opony nový vítr a myslím, že profesionálové typu Thatcherové nebo Reagana asi nevěřícně zírali na člověka jako on. Je to technologie moci a v tomhle naštěstí Havel profesionál nebyl,“ uzavírá Štědroň.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
