Tyjátr: Spalovač mrtvol přichází do Stavovského jako vyhořelý věrozvěst konce světa

30. leden 2017

Poslední inscenace Jana Mikuláška na velkém jevišti se odehrávaly v ostravském Národním divadle moravskoslezském a brněnské Redutě. Po přesunu Mikuláška a jeho stálých kolegů z Brna do Prahy pracoval hlavně v komorním prostoru Divadla Na zábradlí, kde je kmenovým režisérem. S inscenací Spalovač mrtvol malá jeviště opouští a ve Stavovském divadle se navrací k velkým formátům. Návrat se vydařil jen částečně, monumentální obrazy zkázy, které dominují jeho Spalovači, se nespojují do jednoho celku.

Román Ladislava Fukse Spalovač mrtvol se nejen v této sezoně stal součástí dramaturgických plánů hned několika divadel naráz. Před třemi lety román adaptovala brněnská Polárka a v této sezoně se kromě Stavovského objevil i v ostravském Divadle Petra Bezruče. Jan Mikulášek a dramaturgyně Marta Ljubková se vyhnuli inspiraci filmovou verzí Juraje Herze a příběh, dialogy, postavy i dobu románu čtou po svém. Přímé ohrožení nacismem ve třicátých letech i následnou okupaci Československa nechávají v pozadí, spíše v symbolické rovině, a významově se posunují k současnosti, nemluví přímo o nacismu, spíše o plíživém projevu jeho možného příchodu. Namísto dobových, explicitních projevů nacionalismu, antisemitismu a posléze kolaborace v době, kdy byl nacistický režim již u moci, Mikulášek s Ljubkovou analyzují, jak může ideologie rozkládat společnost v období relativní stability.

Pan Kopfrkingl je pečlivý zaměstnanec krematoria, slušný člověk, dobrý otec vzorných dětí a manžel v úplné rodině, jak často a rád připomíná. Celá famílie spolu chodí nakupovat a jejich skutečnému štěstí nic nechybí. Přesto je na nich něco nedokonalého, což Kopfrkinglovi neustále připomíná jeho kamarád Willy Reinke. Slizký našeptávač Vladimíra Javorského přichází jako mesiáš nového světového řádu a začíná měnit Kopfrkinglův život od základu, pootáčet optiku, s jakou vnímá politiku, a využívat jeden z jeho hlavních povahových rysů. Kopfrkingl snadno přejímá citáty, které někde slyšel, a postupně si vytváří vlastní slovník frází, kterými se utvrzuje ve své pravdě. Reinke ho nakonec nalomí a otec na první pohled dokonalé rodiny podléhá pochybnostem, zda jeho děti (Radúz Mácha a Lucie Polišenská) i manželka (Pavla Beretová) v novém systému obstojí. Syn je možná homosexuál a dcera nevypadá jako modelka, proto je potřeba rodinu utratit. NSDAP ve světě inscenace tak není děsivou politickou stranou, ale módním brandem vraždícím úplně stejně.

03791481.jpeg

Mikuláškovy misantropické vize vrcholí ve výjevech s vánoční tematikou, které svátky líčí jako nucenou kolektivní radovánku končící smrtí. Scéna, kde se chór nakupujících freneticky mlátí plnými taškami po hlavě, asi nejlépe vyjadřuje tíseň z vánočního nákupního stresu.

Ke škodě inscenace leží monumentální obrazy konzumu vedle sebe trochu ledabyle. Mikulášek jako by vytvářel nový koncept pro každou scénu zvlášť a celek tím štěpil na silné, ale značně roztříštěné vjemy. Výrazné tematické posuny od předlohy i kritický postoj tvůrců za sebou kvůli rozbité struktuře nechávají spíš řadu samostatných nápadů a myšlenek než jedno ucelené stanovisko.

03791480.jpeg

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.