Tyjátr: Spalovač mrtvol přichází do Stavovského jako vyhořelý věrozvěst konce světa
Poslední inscenace Jana Mikuláška na velkém jevišti se odehrávaly v ostravském Národním divadle moravskoslezském a brněnské Redutě. Po přesunu Mikuláška a jeho stálých kolegů z Brna do Prahy pracoval hlavně v komorním prostoru Divadla Na zábradlí, kde je kmenovým režisérem. S inscenací Spalovač mrtvol malá jeviště opouští a ve Stavovském divadle se navrací k velkým formátům. Návrat se vydařil jen částečně, monumentální obrazy zkázy, které dominují jeho Spalovači, se nespojují do jednoho celku.
Román Ladislava Fukse Spalovač mrtvol se nejen v této sezoně stal součástí dramaturgických plánů hned několika divadel naráz. Před třemi lety román adaptovala brněnská Polárka a v této sezoně se kromě Stavovského objevil i v ostravském Divadle Petra Bezruče. Jan Mikulášek a dramaturgyně Marta Ljubková se vyhnuli inspiraci filmovou verzí Juraje Herze a příběh, dialogy, postavy i dobu románu čtou po svém. Přímé ohrožení nacismem ve třicátých letech i následnou okupaci Československa nechávají v pozadí, spíše v symbolické rovině, a významově se posunují k současnosti, nemluví přímo o nacismu, spíše o plíživém projevu jeho možného příchodu. Namísto dobových, explicitních projevů nacionalismu, antisemitismu a posléze kolaborace v době, kdy byl nacistický režim již u moci, Mikulášek s Ljubkovou analyzují, jak může ideologie rozkládat společnost v období relativní stability.
Pan Kopfrkingl je pečlivý zaměstnanec krematoria, slušný člověk, dobrý otec vzorných dětí a manžel v úplné rodině, jak často a rád připomíná. Celá famílie spolu chodí nakupovat a jejich skutečnému štěstí nic nechybí. Přesto je na nich něco nedokonalého, což Kopfrkinglovi neustále připomíná jeho kamarád Willy Reinke. Slizký našeptávač Vladimíra Javorského přichází jako mesiáš nového světového řádu a začíná měnit Kopfrkinglův život od základu, pootáčet optiku, s jakou vnímá politiku, a využívat jeden z jeho hlavních povahových rysů. Kopfrkingl snadno přejímá citáty, které někde slyšel, a postupně si vytváří vlastní slovník frází, kterými se utvrzuje ve své pravdě. Reinke ho nakonec nalomí a otec na první pohled dokonalé rodiny podléhá pochybnostem, zda jeho děti (Radúz Mácha a Lucie Polišenská) i manželka (Pavla Beretová) v novém systému obstojí. Syn je možná homosexuál a dcera nevypadá jako modelka, proto je potřeba rodinu utratit. NSDAP ve světě inscenace tak není děsivou politickou stranou, ale módním brandem vraždícím úplně stejně.
Mikuláškovy misantropické vize vrcholí ve výjevech s vánoční tematikou, které svátky líčí jako nucenou kolektivní radovánku končící smrtí. Scéna, kde se chór nakupujících freneticky mlátí plnými taškami po hlavě, asi nejlépe vyjadřuje tíseň z vánočního nákupního stresu.
Ke škodě inscenace leží monumentální obrazy konzumu vedle sebe trochu ledabyle. Mikulášek jako by vytvářel nový koncept pro každou scénu zvlášť a celek tím štěpil na silné, ale značně roztříštěné vjemy. Výrazné tematické posuny od předlohy i kritický postoj tvůrců za sebou kvůli rozbité struktuře nechávají spíš řadu samostatných nápadů a myšlenek než jedno ucelené stanovisko.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.