Tyjátr: Studentské projekty vyzrály na nejednoznačnost třináctého PQ

29. červen 2015

Prague Quadriennale je považováno za svátek scénografie, konfrontují se na něm tradiční přístupy s novátorskými a vztahuje se k odkazu světově proslulého českého scénografa Josefa Svobody. Letošní ročník ale spíš než přehlídku zamyšlení nad divadelním prostorem připomínal výstavu konceptuálního umění. Přesto někteří, zejména studentští kurátoři, svými expozicemi a instalacemi podali hodnotnou výpověď.

PQ představuje obrovskou křižovatku přístupů k divadlu a také velkou příležitost objevovat vzájemné souvislosti jednotlivých kultur (skvěle to lze vysledovat např. na tom, jak evropská jevištní konvence pronikla do některých asijských kultur a zmutovala s tamějšími tradicemi). Letos bylo na Quadriennale zastoupeno vůbec nejvíc zemí a nově také výstava obsadila některé paláce v centru Prahy (Colloredo-Mansfeldský nebo Clam-Gallasův palác, Kafkův dům apod.). O to víc je ale překvapením, že hyperintelektuální koncepty paradoxně postrádaly asi to nejdůležitější, a to přítomnost divadelního elementu. Zároveň chtít po kurátorech a kreativcích, aby se soustředili primárně na pouhou prezentaci scénografie, je samozřejmě absurdní, nicméně některým se povedl úplný opak.

Celá řada zemí (jako např. Gruzie nebo Čína) vystavila makety scény, návrhy kostýmů, fotografie, případně záznamy inscenací, a návštěvník bloudící mezi boxy s jednotlivými expozicemi si tak zhruba dokázal představit, jak v těchto zemích funguje činohra, opera nebo performance. Přesto PQ nepůsobilo jednotně, ale spíš roztříštěně. Velmi široce rozkročené téma občas vedlo k tomu, že procházka výstavou vyvolávala chaos a pocit nesourodosti.

03419896.jpeg

Vyjma některých národních expozic vládli letošnímu PQ studenti z celého světa. Vedle studentských prací z Brazílie nebo Hongkongu patřily k vynikajícím také české prezentace z brněnské JAMU a pražské DAMU. Obě expozice byly formálně i obsahově ve vzájemném rozporu, ale jejich konfrontace vytvářela jeden celek. „Pro nás bylo docela těžké vystavovat scénografii. Řekl bych, že na JAMU se snažíme dělat víc autorské věci. Tematickým zadáním letos byl Sdílený prostor, hudba, počasí, politika a my jsme nechtěli prezentovat věci, které jsme vytvořili za poslední čtyři roky. Vzniklo z toho to, co teď mohou návštěvníci vidět. Na základě zadání jsme zvolili něco mezi českou hospodou a svatým chrámem, kde se oslavuje české pivo. Je to takový reklamní trik, jak k nám natáhnout víc lidí. Máme pivo a gulášek zadarmo, což hodně vystihuje českou povahu a politiku,“ říkají studenti JAMU Juliána a Stanislav.

Jejich bizarní budoár s růžovým obkladovým materiálem a pěnostrojem s příznačným punkovým espritem sousedil s precizní expozicí DAMU. „V podstatě to má být ateliér, kde ten člověk žije a vznikají mu tam různá zákoutí, kde se hromadí obrázky a materiály na makety. Ateliéry samy ožívají, protože umělci zpravidla neuklízí, nechávají v nich nepřehledné hromady, a při úklidu jsou překvapení, co nakonec najdou,“ říká Eva, která ke kouzlu ateliéru jako takového dodává: „Je dobré to pak zlikvidovat najednou nebo to prostě nechat být a přestěhovat se do jiného prostoru.“

03419895.jpeg

Letošní Prague Quadriennale tedy podalo několik důležitých svědectví. Jednak odhalilo limity konceptuálního umění a hlavně fakt, že nastupující generace jevištních výtvarníků má obrovský potenciál rozvíjet scénografii kreativním a překvapivým způsobem.

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio