Tyjátr: Tančící Médea

18. červen 2012

Brněnský současný tanec je zase bohatší o nový projekt. Zrodil se v taneční dílně souboru Oorphane, který v brněnském tanečním prostředí existuje víc než pět let. Tentokráte sáhli členové Oorphanu po antickém tématu, po příběhu kolchidské kněžky Médey. Příběh Médey aktualizovali a doplnili videoprojekcí. Premiéru uvedli první týden v červnu na scéně Ha-Divadla.

Soubor Oorphane představuje na brněnské taneční scéně dlouhodobě fungující seskupení zaměřující se na experimentální formy pohybového divadla a současného tance. Na začátku června uvedl soubor na scéně Ha-Divadla premiéru inscenace Médea. Příběh kolchidské kněžky tak získal v tanečně-divadelním provedení souboru Oorphane novou podobu.

Antická tematika má v tvorbě Oorphanu své pevné místo. Mytologickým příběhem byl inspirovaný i projekt Ikaros, který byl ale na rozdíl od Médey výraznější spíše aktualizací tématu než antického narativního modelu. V případě Médey zůstali tvůrci u příběhu, jehož základní dějovou linii se pokusili přenést do taneční formy.

Médea byla dlouhodobě připravovaným projektem, na kterém se podílela řada brněnských umělců, mezi nimi například kostýmní výtvarník Pavel Jevula, hudebník Mizuki Nakeshu nebo umělecká vizážistka Kateřina Hrabalová. Nejdůležitějšími osobami celého projektu jsou ale především autorky konceptu Kateřina Vašků a Julie Bienertová, která je též autorkou choreografie.

02655415.jpeg

Julie Bienertová
Při přípravě projektu jsme prostudovali řadu pramenů z řeckých i latinských překladů. Tudíž jsme sáhli i po Senecově Medee. A na základě všech těchto zdrojů jsme dospěli k vlastní verzi příběhu, tedy k takové formě, o které si myslíme, že tak by se to mohlo odehrávat. Podoba, kterou jsme příběhu vtiskli my, se neodchyluje od antických předloh, což je rozdíl oproti našim starším představením.

Tanečníci Ooprhanu se v představení Médea posunuli zase o krok dál ve způsobu vytváření obsahu taneční formy. V tomto případě zvolili těžší cestu, kterou je přenesení bohatě větveného mytologického příběhu do abstraktního jazyka tanečních gest. Ta se následně stávají základním prostředkem vyprávění.

Julie Bienertová
Já jsem chtěla udělat představení, které bude vysloveně narativní. Mám za sebou poměrně velké množství konceptuálních projektů, a to už mě nebaví. Chtěla jsem vytvořit něco, co je funkční, co divák sleduje, co mu dává smysl a co mu přinese možná i závěrečnou katarzi. Po tomto představení mám pocit, že to funguje, že se nám podařilo s divákem spojit lépe, než když děláme konceptuálně odtržené projekty.

02655413.jpeg

Hlavní role Médey a Iásona ztvárnili Julie Bienertová a Jan Dobrovolný, role krále Péliáse a bohyně Héry tančili David Bimka a Lucie Turoňová.
Tanečníci souboru Oorphane vycházeli ve svých předchozích projektech z metody kontaktní improvizace. Té se nevyhnuli ani v případě Médey. Tady však improvizace figuruje jako nástroj, nikoli cíl. Jak říká i Julie Bienertová, cílem byla jasně fixovaná choreografie.

Julie Bienertová
Mám totiž pocit, že u mnoha představení současného tance končí improvizace jako ten Svatý grál. Ale divák na to neslyší a ocení to možná jen pár tanečníků, kteří se tímto tancem zabývají. Používali jsme improvizaci jako prostředek k vytvoření nálady. A v okamžiku, kdy ta nálada vznikla, jsme to zafixovali a udělali z toho choreografii. Jedná se o variace, které jsou pevně dané.

02655421.jpeg

Inscenace Médea je prostoupena řadou podmanivých tanečních obrazů, které jsou doplňovány videoprojekcí. Ta kvůli své grafické nesourodosti bohužel ne přímo koresponduje s děním na jevišti. Taneční akce sama o sobě je natolik silná, že se bez projekce obejde.

Nejsilnější momenty představení patří tanečním duetům Médey a Iásona, v nichž je na místě i vášnivý patos a tanečníci expresivitě gest nekladou meze. Pevnější tematické propojení jednotlivých obrazů by ale napomohlo gradaci příběhu i jeho jasnější čitelnosti. I tak se Médea může zařadit k nejambicióznějším projektům souboru Oorphane.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.