Tyjátr: Vzestup říše vyhořelých zvířat

V šatně sedí několik herců, kteří již šestou sezonu účinkují v divácky vděčné, zato stupidní show. Zprvu působí jako skupina pomatených individuí. Částečně vinou svou i osudu se nedokážou hnout z místa a zakrněli v rolích. Hrají africká zvířata ve velkých maskách, přes které je navíc málokdo poznává. I když postavy podávají na jevišti sebelepší výkon, jsou zkrátka neviditelnou pracovní silou.

I když postavy podávají na jevišti sebelepší výkon, jsou zkrátka neviditelnou pracovní silou. |foto: oficiální Facebook Studia Hrdinů

V inscenaci Říše zvířat se na situaci „vyhořelých looserů“ v závěsu ubíjející rutiny nahlíží jízlivě, ale také s jistým soucitem. „Míra autenticity, o kterou se snažíme, vychází i z vlastní zkušenosti herců, stejně jako ze zkušenosti konkrétně s tímto zkoušením. Už jenom to, že po někom, kdo na to není zvyklý, chcete, aby se nalíčil nějakým sajrajtem od hlavy až k patě nebo si nasadil masku, ve které nic nevidí i neslyší, tak to samozřejmě vyvolává okamžiky, kdy to není vůbec příjemné,“ dodává režisérka Kamila Polívková. Pronikání do vzorců chování v hereckých šatnách je celkem frekventovaný motiv. Schimmelpfennig obraz hereckých půtek zbavuje bulvární banality a odhaluje intriky jako doživotní prohru. Dlouholetý člen souboru Divadla Komedie i osobnost Studia Hrdinů Jiří Štrébl to hodnotí ze své pozice. „Záleží na tom, v jakém jste souboru. Když hrajete v něčem, o čem my tady – muzikálu, který není na úplně špičkové úrovni, tak samozřejmě ty nenávisti a bolesti jednotlivých herců se v šatně projeví. Já mám to štěstí, že i když o tom hrajeme, tak se to ve Studiu Hrdinů neděje. Většina lidí, kteří hrají v Říši zvířat, je z bývalé Komedie a tam se to taky nestávalo. Samozřejmě že se člověk občas pohádá, ale např. tady to zkoušení bylo naprosto mimořádné.“

Masky zvířat, které brání k identifikaci postav na jevišti, jsou ve skutečnosti obří origami. Nádherná maska antilopy (Ivana Uhlířová) se také stala emblémem celé inscenace. „Když jsme přemýšleli o výtvarné koncepci, tak nám bylo jasné, že vzhledem k našim podmínkám si nemůžeme dovolit nějaký výraznější přepych. Nakonec jsme se dopracovali k technice origami a vyhledali přes Českou origami společnost jejího zakladatele Ondřeje Cibulku. Oslovili jsme ho ke spolupráci a on nám nakonec masky navrhl a vyrobil,“ říká režisérka.

Hrají africká zvířata ve velkých maskách, přes které je navíc málokdo poznává|foto: oficiální Facebook Studia Hrdinů

Pro Kamilu Polívkovou odráží maskování postav také jejich psychickou kondici. „I když výsledný tvar vypadá organicky a je to nádherná hlava divokého zvířete, tak ten vznik je geometrie a matematika. Má přesná pravidla a to mi zapadá do obrazů Říše zvířat, kdy se ten člověk/herec stává opravdu pouhou součástí nějakého mechanismu a nemá ani tvář.“

Inscenace Říše zvířat otevírá řadu témat, která jsou v poměrně stísněném světě českého divadla zlehka kontroverzní, jako např. význam divadelních cen. „Myslím, že v našem prostředí to takovou váhu nemá. Nemám pocit, že by někdo, kdo dostane v České republice divadelní cenu, získal větší respekt veřejnosti nebo kolegů a nějakým způsobem mu to otevřelo další možnosti pracovat nebo se dostat k více příležitostem. Jistě by to takto dávalo smysl, u nás to ale nefunguje,“ komentuje Kamila Polívková.

Říše zvířat sice občas zlehka rytmicky uvadá, ale stále platí za jistě zrající inscenaci s velkým kultovním potenciálem.