Tyjátr: Zákeřný flašinetář z opery Brundibár dostane na buben i v Brně
Dětskou operu Brundibár zkomponoval Hans Krása na sklonku 30. let a uvedl ji ve slavném nastudování s internovanými dětmi z terezínského ghetta v roce 1943. Organizátoři brněnského festivalu Ghettofest se rozhodli ideu opery oživit v rámci výročí osvobození terezínského koncentračního tábora a poukázat na to, že vyloučené sociální lokality stále nepatří do historie, a naopak přibývají.
„Přišli za námi do školy a ptali se, jestli nemáme zájem o Brundibára. Já jsem se sem dostal na poslední chvíli. Já chodím ještě do školky,“ říká jeden z aktérů dětské opery Brundibár z ghetta. „Já bych úplně nedělala paralelu mezi uvedením Brundibára v ghettu, kde žijí děti, se kterými zkoušíme, a tím, jak to vypadalo tenkrát v Terezíně. Vidím souvislost v tom, že opera byla původně napsaná pro děti ze sirotčince, a vše je obsaženo v samotném ději. Děti tam čelí nezájmu, odmítání i pohrdání ze strany řekněme středostavovské společnosti, což je jednoznačně způsobené předsudky, povýšeností i tvrdostí srdce. Myslím, že spousta z těch, se kterými pracujeme, se s něčím podobným setkala,“ říká k realizaci dětské opery Brundibár s převážně romskými školáky pedagožka Ruth Konvalinková.
Je součástí širokého týmu složeného z tvůrců, lektorů i pedagogů. Rozvětvenost tvůrčího kolektivu komentuje režisérka Linda Keprtová: „Vychází to pouze z toho, že každý umíme něco a ne všichni mají vždycky čas. Dva korepetitoři fungují jenom proto, že jeden může a druhý ne. Brundibár není o tom, že se ve čtvrtek scházíme a něco zkoušíme. Je to také o obrovské kampani, která se spustila. Pořádáme soustředění, kde se musí zajistit praktické záležitosti, jako je vaření nebo organizace dětí, která je v mnohém specifická.“
Do hlavních i vedlejších rolí tvůrci obsazovali děti v rámci otevřeného procesu. „Nábor probíhal na několika brněnských základních školách, například na Merhautově ulici nebo náměstí 28. října. Zvali jsme všechny děti, které mají zájem přijít na první informační schůzku. Pak jsme je rozdělovali do pracovních skupinek a zkoumali, jak jsou na tom hlasově. Podle toho se vytvořily nějaké menší skupinky a obsazení pro jednotlivé role,“ komentuje asistentka režie Kristýna Kopřivová. „Jsou to opravdu nefalšovaně děti ze čtvrti, kdokoliv měl zájem, ten se účastní. Samozřejmě podle toho, kdo má jaké schopnosti, má takovou roli. Jsou tam ale také čtené party. Nemusí být proto přímo zpěváci a hrají všichni, co chtějí,“ dodává Konvalinková. Samotné děti na otázku, zda se jim Brundibár líbí, odpovídají jednohlasně: „Ano!“ Řada z nich také vystupuje v jejich Čohanas. „Čohanas znamená Čarodějové. Zpívá nás tam víc,“ vysvětluje Milan i další přihlížející.
V inscenaci hraje kolem dvaceti dětí. Jejich počet se ovšem proměňoval stejně spontánně, jako probíhalo zkoušení. „Na začátku jsme s dětmi zkoušeli ve dvou skupinách, protože jich bylo mnohem víc. Časem některé odpadly, ale mohlo jich být klidně třicet, třicet pět. Nešlo se všemi zkoušet v jedné místnosti najednou, a proto bylo potřeba vytvořit dva týmy, které s nimi mohly zkoušet zvlášť,“ dodává Kopřivová. Pokročilejší fáze příprav byla podle Keprtové náročnější: „Potom to začalo být divočejší, protože na soustředění najednou přišel sourozenec nebo bratranec a pak už se neukázal, ale jádro se docela utvořilo.“
Linda Keprtová režíruje také na velkých scénách, přesto je pro ni zkoušení Brundibára z ghetta důležité. „Pro mě jako režiséra to asi nemá nějaký fatální přínos, ale pro mě jako člověka rozhodně ano,“ uzavírá.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
