Tyjátr: Zlínem hřmí industriální symfonie Tomáše Bati
Po retrospektivní roadmovie Palubní deník Hanzelky a Zikmunda a variaci na slavný film Karla Zemana Cesta do pravěku uvedlo Městské divadlo Zlín v rámci série inscenací, které se přímo dotýkají výrazných figur města nebo jejich díla, inscenaci Baťa Tomáš, živý. První díl připravované trilogie o zakladateli celosvětového byznysu a jeho pokračovatelích zinscenoval někdejší umělecký šéf divadla Dodo Gombár, který v textu buduje retrospektivní, téměř až epizodicky řazenou kroniku.
Kolem osobnosti i firmy se díky hned dvěma významným výročím rozeběhla velmi komplexní kampaň. „Ono je to náhoda, i když to tak vyplynulo. Téma obou výročí – tedy 120 let založení firmy Baťa a sté výročí narození Tomáše Bati mladšího – přišlo víceméně podprahově. Můj původní záměr trval někdy od roku 2006 nebo 2007, kdy tyto úvahy začaly, a tehdy to s výročím nemělo společného nic,“ říká režisér a autor textu Dodo Gombár. Původní idea vznikla ještě v době jeho působení ve Zlíně. „Ten nápad tu koluje řekněme sedm, osm let, ale pravděpodobně až teď na to dozrál čas a současné vedení divadla spolu s Nadací Tomáše Bati měly asi dostatek sil a zároveň odvahy to dotáhnout k nějakému konci. Já jsem s tím přišel kdysi dávno, ale pak se to mým odchodem odkládalo a předpokládal jsem, že to odejde úplně do zapomnění. Nicméně jsme se bavili kolem Žítkovských bohyní, co dál. Přišel impuls a jsem rád, že se toho divadlo nějak chopilo,“ dodává režisér.
Inscenaci Gombár vystavěl na kontrastu až hyperrealisticky maskovaných postav a naopak snové variaci na jednu z architektonických dominant města. „Měl jsem velmi šikovný, tvořivý a plodný tým. Ve vizuálním vjemu jsme chtěli do kontrastu postavit lidi kontra prostředí. Takže nejenom postava Tomáše Bati, ale všichni jsou víceméně jakousi replikou skutečnosti a jejich předobraz vychází z reálií. Naopak ve scénografii jsme se snažili hledat větší gesto nějakého neměnného prostředí, které jsme nakonec našli v baťovské, lépe řečeno svitovské bráně.“
Při výběru adekvátního obsazení dal Gombár příležitost členům souboru, kteří po dlouhé době získali řádnou příležitost. „Snažil jsem se, byť to není u divadla tak exemplární, brát v potaz jakýsi jemný casting. Zároveň mnozí hrají něco netypicky jiného, než jak člověk herce za léta vnímá. Jde to proti očekávání.“ V mimořádné herecké kreaci celého souboru i jednotlivců vyniká také představitel Bati Gustav Řezníček.
V rámci vlastního prozkoumávání postavy navštívil Řezníček také místo, kde se v roce 1932 zřítilo Baťovo letadlo. „No, ze začátku jsem byl totálně vytočený, protože tam nebyla žádná cedule se šipkou, kam se má jít. Navíc jsem byl docela rozladěný, protože jsem předtím navštívil bývalý baťovský areál v Otrokovicích, který je v současnosti v žalostném stavu. Chodil jsem po takové loučce a přitom jsem podvědomě cítil, že někde v těch místech se letadlo zřítilo. Potom se tam najednou objevil pomníček s vybledlou stužkou. Vypadalo to hodně smutně, ale bylo tam alespoň něco. Na památeční desce byl jeden jeho citát, který jsem si zapsal: ,Odměnou vítěze je právo a příležitost sloužit druhým.‘ Přišlo mi to velmi zvláštní a nádherné,“ uzavírá Řezníček.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
