Tyjátrovo slovenské léto, část třetí: Kiosk Žilina

2. srpen 2016

V rámci seriálu Tyjátrovo slovenské léto přinášíme portrét žilinského festivalu Kiosk, orientovaného na taneční, alternativní i další okrajové divadelní formy. Jeho devátý ročník byl stejně jako každý rok spojený s unikátní atmosférou prostoru Stanica Žilina-Zárečie.

Jako inspirační zdroj pro vznik festivalu Kiosk v Žilině stálo dvojjazyčné DVD KioSK Digital Showcase, New Slovak Independent Art slovenského Divadelného ústavu z roku 2007, ve kterém instituce prezentovala aktuální trendy v alternativním divadle. O rok později, tedy v roce 2008, vznikla stejnojmenná akce, probíhající v revitalizovaném objektu železniční zastávky Zárečie. Později festival zabydlel i přidružený DYI sál S2, postavený z bas od piva a slámy.

„Tento festival jsme se snažili založit s tím, že tady bude prostor právě pro okrajovější a experimentálnější formy. Dá se říct, že na začátku jsme v tomhle byli v rámci mapy slovenských divadelních festivalů jedineční. Teď se ale trend změnil – už je víc prostoru pro tento typ představení i na jiných scénách dalších kulturních organizací. Vznikly i další festivaly, které se označují nálepkou ‚experimentální‘, takže je tady otázka, zda se ještě nějak dále vymezovat, přinést nějakou jinou přidanou hodnotu, nebo zkrátka pokračovat v tom, co děláme. Máme potenciál třeba více zapojit nějaké studentské aktivity nebo hledat v nových prostředích větší prostor pro work in progress formáty. V současnosti je těžší hledat něco opravdu nového než před osmi lety,“ říká dramaturgyně festivalu Martina Filinová, jedna z jeho zakladatelek.

„Velmi důležitým zlomem pro Kiosk, bylo to asi od druhého ročníku, se stala přítomnost slovenských tvůrců působících v zahraničí. Je to celkem běžný trend a nevyhnutelnost, pokud jsme chtěli vybírat něco progresivního, protože domácí scéna bohužel nenabízí zas až tak velký výběr. Vždy pro mě bylo zásadní, aby Kiosk nebyl jenom festivalem, ale pracovním, inspirativním a informačním prostorem – platformou, kde se všichni potkají,“ pokračuje Martina. Po devíti letech se také výrazně proměnila podle další z dramaturgyň festivalu Barbory Uríkové samotná slovenská alternativní scéna. „Když jsme sem roky před tím přiváželi i ‚zahraniční Slováky‘, tak to bylo o hodně vzácnější, protože neměli takové možnosti. V současnosti jsou to známá jména, možná i díky Kiosku. Právě i tím, že jsme je sem v minulosti dostali a mohly tím vzniknout četné spolupráce na Slovensku. Sice tady nežijí, ale o to častěji se vracejí a rozjíždějí tady projekty. Možná je tohle přínos Kiosku pro tuhle scénu.“

03678402.jpeg

Čtěte také

Tématem letošního ročníku je „Patos“. Přesto jsou každoroční označení podle Martiny Filinové spíše symbolické. „Téma je pro nás subjekt, který má smysl přinést do diskuze. Vždy nám z uplynulého roku něco vyplyne – nějaký sporný bod; věc, co se udála ve společnosti nebo v divadle; něco, co absentuje v současném nezávislém divadle.“ Přesto je podle dalšího z dramaturgů Martina Krištofa letošní leitmotiv součástí výsostně současného společenského kontextu. „S patosem, který byl pro slovenské divadlo dominantní, najednou přichází úplně jiná skupina lidí, politická uskupení a národnostní spolky. Skrze zdůrazňování tradicí tlačí v popředí témata používaná běžně v úplně jiných kontextech. Slovenské patetické divadlo chtělo vyvolávat pocit nějakého vnitřního sebevyrovnání nebo katarzi, kdežto nyní se tyto hodnoty používají k tomu, aby vyvolaly vlny strachu.“

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.