Profesionální sportovci jsou výkladní skříní univerzit. Ale co fyzička běžných studentů?

Na nedávné zimní univerziádě v kazašských Almaty se v konkurenci 56 zemí, co do počtu získaných medailí, umístila česká výprava na 11. místě. V polovině srpna vzplane univerziádní oheň v Tajpeji. Na letních hrách věří Ivana Ertlová zejména v úspěch atletického a plaveckého týmu.

Český univerzitní sport má dlouhou tradici a dosahuje úspěchů, mnozí nadějní studenti přesto raději odcházejí na univerzity do zahraničí, kde získají stipendium. Sport hraje zejména v anglosaských zemích výrazně důležitější roli v životě univerzit než u nás. Podle Ertlové mají ale ti kdo zůstanou v Česku jisté výhody: „Řada studentů ze zahraničí si účast na světových soutěžích musí platit sama, kdežto u nás je systém takový, že když už se někdo dostane na univerziádu nebo akademické mistrovství světa, tak je plně finančně podporován z rozpočtu ministerstva školství“.

Ačkoli na akademické půdě jsou podávány profesionální výkony a mnohdy padají i světové rekordy, netěší se univerzitní sport velkému zájmu veřejnosti. To se ale podle Ertlové daří zlepšovat. Například díky dohodě mezi Mezinárodní federací univerzitního sportu (FISU) a sportovním kanálem Eurosport 2 se můžeme nově těšit na přímé přenosy z chystané letní univerziády.

V českém prostředí jsou výraznými sportovními událostmi České akademické hry, Hokejová bitva nebo veslařský závod Univerzitní osmy. Je třeba ale nezapomínat, že základ univerzitního sportu je na úrovni běžných studentů. „Předpokládám, že studenti vědí, že aby mohli vykonávat jakýkoliv druh povolání, tak musí být v kondici. Nejenom psychycké, ale i fyzické,“ říká Ivana Ertlová. „Nedovedu si představit třeba lékaře, který provádí složité operace a není na tom dobře fyzicky, to prostě nejde,“ vysvětluje. Přístup ke sportovní výchově se ale na českých školách různí obor od oboru. Studijní plány jednotlivých škol jsou záležitostí fakult, někde je tak sport povinný pro všechny a někde se sportovní kurzy nenabízejí vůbec.

Ačkoli na akademické půdě jsou podávány profesionální výkony a mnohdy padají i světové rekordy, netěší se univerzitní sport velkému zájmu veřejnosti|foto: Creative Commons Attribution 2.0 Generic

Ačkoli povinný tělocvik zdánlivě prodlužuje středoškolskou noční můru některých studentů i na vysokou školu, je nutné vnímat zásadní rozdíly v nabídce. Zatímco na nižších vzdělávacích stupních se student nevyvlékne z patnáctistovky ani šplhu na tyči, na vysoké si můžete vybrat z široké nabídky kurzů podle vlastního uvážení. Naopak studenti, kteří o sport zájem mají a jejichž fakulta sportovní kurzy nenabízí, jsou odkázání na vlastní iniciativu, případně se mohou vydat mnohdy složitou cestou zápisu předmětu z jiné fakulty. Tam ale bývají upřednostňováni domácí studenti a kapacita kurzů omezená.