Universum: Jsme generace mamánků?

„Hodně se hovoří o tématech, jako jsou mamánci nebo třeba bumerangové děti. To jsou ti, kterým se sice podařilo z domova odejít, ale po pár letech se museli zase k rodičům vrátit z nejrůznějších praktických důvodů,“ říká psycholožka Barbora Blažková. Studium v současné době trvá déle nejen díky připojení České republiky k Boloňskému procesu, a tedy zavedení pětiletého magisterského nebo inženýrského studia. Zejména je to díky možnostem, které se studentům nabízejí, jako jsou stáže nebo studium v zahraničí a vůbec příležitost svobodně cestovat. Studenti při škole obvykle pracují. „U žen je to i o tom, že máme větší možnost rozhodovat o svém životě v tom smyslu, kdy si pořídíme plánovaně děti.“

Komplikovaná situace při odchodu z domova může nastat, pokud dítě studuje ve svém domovském městě a odchod od rodičů nepřichází automaticky z praktických důvodů. Je nutné rodičům oznámit, že už s nimi nechcete žít. „Napadá mě rada, co nedělat. Je-li to možné, neodcházet s boucháním dveří, z trucu a ve vzteku, ale s rodiči si říct, že je pořád máme rádi, budeme s nimi komunikovat, ale už se potřebujeme osamostatnit.“

Psycholožka Barbora Blažková|foto: Matěj Schneider

Zároveň se může vyskytnout problém v případě, kdy student bydlí sám, ale stále je finančně závislý na rodičích. Mnoho studentů se aktivně angažuje v různých dobrovolných aktivitách, cítí se úspěšní, ale při přechodu na pracovní trh narazí na tvrdou realitu. „Moji rodiče jasně nadefinovali – do dvaceti šesti, dokud budete studovat vysokou školu, tak vás budeme podporovat. Pokud ji budete studovat i po dvaceti šesti, můžete, ale už je to na vás a musíte si umět své koníčky, zájmy a výmysly platit sami. A to mi přijde jako fér přístup. Dát jasnou hranici a za ni už nejít dál,“ dodává psycholožka Barbora Blažková.

Poslechněte si celý rozhovor!