Ve vlastní šťávě: Co naservírovat dětem místo boxu s hračkou

Už před několika lety, kdy se z mateřství stal kult dítěte, začala řada podniků řešit zdánlivě černobílý spor o to, zda děti do podniku patří, nebo ne. Řada majitelů argumentovala celkem pochopitelně hlukem a nepořádkem provázejícím dětské návštěvy. Malé nožičky v zablácených botách, které nedosáhnou na zem, špiní čalounění židlí, okopávají nábytek, děti všetečně lezou za bar a do kuchyně, navazují nežádoucí interakce s osazenstvem podniku, hážou věci na zem, rozbíjejí nádobí a obvykle dokážou zaměstnat personál více než deset dospělých hostů. Navíc je personál nucen kreativně upravovat nabídku, tak aby vyhovovala i malým alergikům, cvrčkům s atopickým ekzémem a v tom lepším případě ohřívat jídla donesená starostlivou matkou jinak než v mikrovlnce.

Děti jsou děti. S tím nehneme. To, co bývá obvykle tvrdší oříšek, jsou rodiče. Z rodičovství se stalo téměř mystérium. Vycházejí další a další časopisy o mateřství, stále více se angažují tatíci, děti se stávají středem pozornosti, vychází mnohem více dětských knih, prodávají se fantasticky drahé kočárky, hračky a oblečení pro děti. Dětství už není jen počátkem naší cesty k dospělosti. Vytváříme dětem virtuální dětský svět místo toho, abychom je připravovali na ten skutečný. Jak s tím naložit?

Dítě v restauraci - děti v kavárně|foto: CC BY-ND 2.0

Někteří majitelé ve svém podniku nestrpí čtyři zaparkované kočárky a hodiny klevetící matky, které si nevšímají svých hlasitých ratolestí, bryndajících jablečný mošt všude kolem. Tím ale rodiče s dětmi diskriminují a vylučují z normálního společenského života. Jiní mlčky trpí a zařazují na jídelníček cosi, co se nazývá „dětské menu“, což znamená, že kuchař mrskne do fritézy třetinovou porci kuřecího řízku nebo rybích prstů a dá k tomu na talíř něco kečupu, aby to dětem šmakovalo. Tristní. Vlastně jediný koncept, který se zachoval vyloženě přátelsky k dětem, je marketingově skvělý, ale obsahově nepřijatelný řetězec rychlého občerstvení, který na dětech vydělává ranec zařazením dětských boxů obsahujících hračku, dětských koutků, či dokonce malých hřišť. Vytvořil tak na český trh zajímavou strategii, kdy jídlo, které se v podniku podává, je sice možná to nejhorší, co dětem můžeme nabídnout, ale za to se u toho usmívá a tváří se hravě. Udělal si z dětí cílovku.

Takže tady máme dva extrémy. Jedni s dětmi pijí kafe doma a jejich jediným společenským vyžitím je potlach s ostatními na mateřské na pískovišti za barákem a narozeniny ratolestí u někoho doma. Do kavárny začnou zase chodit, až když začne školka. Jiní s dětmi vymetají přátelské fastfoody a dívají se, jak kynou při pojídání smažených hranolků a kečupu. Ale je tady ještě třetí cesta.

Malé děti|foto: CC0 License

Je to sotva měsíc, co jsem navštívil svou mateřskou restauraci, patřící mezi ty nejlepší italské v republice. U vedlejšího stolu seděla po celou dobu maminka se třemi dětmi. Dětem se nepodávalo žádné speciální jídlo, protože v restauraci se vaří tak, že jídlo, které jíte vy, můžou stejně dobře jíst i vaše děti. Nepřesolené, téměř nekořeněné, s velkou porcí zeleniny, šetrně upraveným masem a rybami, s domácími těstovinami. Žádný problém. Na velikosti porce i skladbě se dá se vstřícným personálem normálně domluvit. Odměnou za takový standard jsou děti, které se učí, jak se ve společnosti chovat a být ohleduplný k ostatním, děti, kterým číšník nabídne omalovánky a o zbytek se stará rodič. Při společenské akci se potom dá najmout externista, který děti zaměstná na dobu nezbytně dlouhou. Cestou tak může být vzájemná ohleduplnost a vstřícnost, pokud mají být děti naší budoucností, naše budoucnost začíná právě teď.