Ve vlastní šťávě: Co si má vegan v Česku počít, když si sám nenavaří?

4. prosinec 2015
Ve vlastní šťávě

Po čtyřech týdnech bez masa, vajec a mléčných výrobků jsem si udržel stále stejnou váhu, jím víc než dřív, tlak mám normální a všechno mi strašně chutná. Objevil jsem spoustu nových vynikajících receptů a každý den se těším na další. Ale taky si každý další den uvědomuju, jaké mám štěstí, že mám mnohaletou praxi v etnické a rituální kuchyni, bohaté na veganská jídla. Protože když si nedám tu práci a neuvařím si, jsem nahranej.

Situace na trhu je rozhodně mnohem lepší, než kdy byla, ale co si budeme povídat. Současný trend nahrazovat maso všelijakými veganskými lepidly je vodou na mlýnské kolo potravinářského průmyslu. Během těch čtyř týdnů jsem si bral jídlo domů z práce. Obyčejné dobré jídlo. Hromada zeleniny v kombinaci s rýží nebo bulgurem, každý den hummus jako takový praktický výživový balíček, kvasové pečivo, kvašenou zeleninu, olivy, ořechy. Když jsem zapomněl nebo neměl čas vařit doma, bylo ouvej. Až tehdy máte šanci zjistit, že téměř ve všem jsou vejce, laktóza, sušená syrovátka.

03524935.jpeg

Čtěte také: Ve vlastní šťávě: Deník začínajícího vegana

Musel jsem oželet hromadu sladkostí, pro které jsem měl vždycky slabost. Zjistil jsem například, že i v mraženém sorbetu se běžně vyskytuje vepřová želatina. Au. Pečivu už chronicky nedůvěřuju – od chvíle, kdy se do obyčejných rohlíků plošně začalo přidávat vepřové sádlo. Dokud jsem se pohyboval v dosahu dobře zásobených supermarketů, bylo to ještě docela fajn. Sice jsem polykal podivné pomazánky založené téměř výhradně na sóji a palmovém tuku, aby se co nejvíce podobaly máslu nebo sádlu, ale alespoň se daly označit jako veganské. Za celou dobu jsem nepozřel sójové maso nebo tofu. Jak už jsem se zmínil před týdnem, sóji jsem do sebe i bez toho dostával víc, než by se mi líbilo.

Pořád tady byly ořechy, ovoce a zelenina, ale já už byl tak zmlsanej, že jsem prostě chtěl něco teplého k jídlu. Další au. Teplé jídlo? Tak to už vůbec. Nebýt asijských restaurací a rozvážkové služby, měl bych hlad, a to jsem rozhodně nechtěl. Dopřál jsem si večeři z indické restaurace, která vařila fantastické a normální veganské jídlo. Ale dát dohromady celý oběd tak, abych byl spokojený, mě stálo téměř sedm set korun. To je nad moje možnosti!

02280857.jpeg

Ještě tu samozřejmě byla vietnamská a čínská bistra, některá měla v nabídce kromě kuřecího a kachního masa i tofu. Asi jen ve dvou nebo třech bylo k dispozici jídlo založené prostě na zelenině. Jenže jak napovídá moje znalost kuchyní jihovýchodní Asie, téměř všechna obsahují sádlo, na kterém se běžně vaří, nebo rybí omáčku, která se bohužel taky neřadí mezi veganské přísady.

Dvakrát jsem přišel domů a udělal si prostě šťouchané brambory se smaženou cibulkou a k tomu jsem si dal trochu kimči. Všechno bylo lepší než to, co se dá koupit tam venku jako veganské jídlo. A to se nebavím o tom, jak to vypadalo, když jsem si chtěl koupit svačinu do vlaku nebo se najíst na benzínce. To je úplný konec. Ne jako v Izraeli, kde si můžete koupit veganský sendvič nebo salát v krabičce, protože se to pořád považuje za normální jídlo. Nebo v severní Africe, kde jste si na ulici mohli koupit leblebi, zeleninový kuskus nebo vařené boby s olejem a tymiánem, a měli jste na pár hodin klid.

Čtěte také: Prolomit vlny s Martinem Tvrdým: Jak kazí abstinenti, nekuřáci a vegani ostatním zábavu

U nás prostě nic. Takže už se nedivím tomu, že bývají někteří vegani tak pohublí a nervózní. Mají asi hlad. Taky se už nedivím tomu, že kupují sójové amarouny. Někdo prostě nemá čas si doma vyvářet. Dá to přeci jen práci se o sebe trochu postarat. Ale pokud můžeme strávit pár hodin u telky nebo na koncertě, nemyslím, že bychom se na hodinku neutrhli, abychom si uvařili pořádný gáblík.

 

Co chceme? Tenhle sendvič!Kdy ho chceme? Teď!http://faring-well.com/the-veggie-sunflower-seed-tzatziki-golden-beets-w-sumac-avocado-sprouts/

Zveřejnil(a) Veganotic - veganské recepty dne 29. květen 2015

Ale co mě dostalo nejvíc, byl přístup. Víte, já vlastně nejsem vegan, stravuji se vegansky, protože prostě dělám veganské jídlo. Tak proč bych si kvůli tomu měl doma vařit něco jiného, když je to dobré a najím se? Většina reakcí mého okolí, když jsem se pídil po veganském jídle (a dotyční věděli, co to znamená), byla shovívavá nebo podrážděná. Ale to jsem já taky, když se třeba setkám se studentkou psychologie, bavorským turistou nebo militantním marxistou. Říká se tomu předsudky. Dělám na tom.

Příště si řekneme, kde čerpat inspiraci, pokud si chcete užít veganskou baštu bez prefábrů a víceméně ubohých náhražek klobás a kachních jater.

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio