Ve vlastní šťávě: Deník začínajícího vegana
Veganství se definuje jako životní styl, filozofie, ale pro mě hlavně jako forma stravování, která vylučuje z jídelníčku jakékoliv potraviny živočišného původu. Proto se taky nazývá striktním vegetariánstvím. Důvody mohou být různé, ale drtivá většina veganů se nesnaží jen předvádět, ale skutečně mají etický problém s konzumací masa, ryb, mléka, vajec, nebo dokonce medu. V širších souvislostech odmítají i oděvy z kůže, hedvábí nebo vlny a v neposlední řadě kosmetiku testovanou na zvířatech. I přesto, že by někteří z nás mohli označit veganství za extremismus, je to filozofie soucitu.
Mě jako kuchaře zajímalo něco jiného. Lze se vegansky stravovat plnohodnotně, pestře a zajímavě? Nejde jen o rafinovanou formu sebetrýznění? Je to ještě zdravé?
Jelikož jsem se ocitl zčistajasna ve veganské kuchyni, začal jsem se přirozeně stravovat vegansky. Nešlo o radikální změnu. V průběhu posledního roku jsem ze svého jídelníčku eliminoval mléko, v předchozích letech vepřové maso. Je fascinující, kolik výborných jídel lze dohledat mezi původními recepty bez nutnosti „nastavovat“ především pomocí prefabrikované sóji, ke které jsem nikdy neměl příliš velkou důvěru. Mnohem raději experimentuji s rozličnými druhy luštěnin a obilovin a rozšiřuji svůj repertoár o zeleninová jídla v rozličných úpravách.
Cílem tedy není stravovat se v první řadě zdravě, a zmítat se tak v množství protichůdných teorií a tezí – lepek ano, či ne, syrové, nebo vařené… A už vůbec si nechci nechat vzít smažené jídlo. Promiňte. Cílem je eliminovat maso, mléko a vejce a zjistit, jestli mi po několika týdnech nezačnou vypadávat vlasy, lámat se nehty, jestli nezačne docházet ke ztrátě energie a nálady. Aby se někdo mohl stravovat čistě vegansky, jistě by si měl preventivně zjistit, jaká úskalí na něj mohou číhat.
Vitamín B12 je pro vegany a vegetariány nejkontrolovanější složkou potravy. Není jisté, jestli ho lze nahradit nějakou rostlinou formou, proto se obvykle podává v tabletách jako doplněk stravy.
Vyloučením živočišných produktů jsem taky zastavil příjem vápníku. Tedy myslel jsem si to. Jsme od školky naučení, že jediný důvěryhodný zdroj vápníku je mléko a maso. To jsem palčivě pociťoval zejména v době půstu. Kdybych věděl, co vím dneska – tedy že nestačí jen něco přestat jíst, ale taky to musíte něčím plnohodnotně nahradit, vykašlal bych se na celé mléko a sýry a dal bych větší prostor květáku, který mám fakt rád (hlavně smažený), a brokolici, ke které jsem naopak nikdy příliš nepřilnul. Ale zajímavým zdrojem vápníku může být i ananas, mandle nebo kapusta a naprostým šampionem mezi rostlinnými zdroji je sezam a mák!
Vitamín D je obsažen v játrech, mléce nebo rybím tuku. Zjevně je tohle všechno dostupnější než prostě vylézt na hodinu na slunce – UV záření ze slunečního svitu uvolňuje vitamín D přímo z naší pokožky.
A nakonec omega 3 a 6 nenasycené mastné kyseliny. Nikdy bych nevěřil, že něco takového mám v jídle a že by mi to mohlo s takovým jménem nějak prospět. Ale podle všeho je to tak. Problém je, že nejlepším zdrojem omega 3 nenasycených kyselin jsou ryby a mořské plody. A ty si teď nedám. Co s tím? Vlašáky, řepka a sója, u omega 6 nenasycených mastných kyselin ještě navíc pšeničné klíčky, kukuřice nebo sezam a jejich oleje.
Příště zdrbneme sóju a výrobky z ní!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
