Ve vlastní šťávě: Hospůdka na paloučku

Zájem strávníka pomalu opouští turistické břečky s pouličními nadháněči slibujícími nemožné ihned a zázraky na počkání ve čtyřech světových jazycích. Devadesátky jsou nenávratně pryč, změnila se doba a změnili se lidé. A tak můžete narazit na fakt zajímavý a dobrý podnik nejen v centrech měst a na náměstích, ale čím dál častěji i dál na periferii, nebo dokonce úplně mimo město.

A pokud dáme na chvíli naší kreativní a emotivní mozkové hemisféře dovolenou a zapneme logickou část, přijde nám úplně normální, že spousta lidí, kteří žijí nebo se pohybují na venkově a mají přístup ke kvalitním surovinám a produktům, to nenechá jen tak a pohne se o kus dál. Nejen krávy pást, dojit nebo porážet, ale začít dělat sýry, máslo nebo maso zpracovávat. A když nablýskaná restaurace v centru krachne, protože měla nos moc nahoru, a farmář tím přijde o kšeft, zjistí, že otevřít si hospodu na vlastní farmě, na palouku u lesa vlastně není tak špatný nápad a není to ani úplně nemožné.

Příjemné hospůdky lákají k posezení|foto: Martin Dorazín

Když je to kapánek z ruky, tak stačí v baráku dát do kupy pár pokojů a hopla – máme tady malý penzion s restaurací U borové šišky nebo tak nějak podobně. Když jste trochu do kšeftu, tak přijdou lidi. A pokud to bude v pořádku, tak se celí šťastní vrátí a ještě s sebou vezmou kamarády a známé, protože takovou oslavu silvestra si jinde neužijí. A novopečený hospodský má nájem zdarma, suroviny si dodává sám, v okolních vesnicích se potulují celé hordy potenciálního personálu, které vezmou zavděk nějakým tím přivýdělkem.

Příkladem, že taková věc může opravdu fungovat, byla třeba známá foodbloggerka Šárka Škáchová, skutečná dáma a vynikající kuchařka, která se ocitla ve švýcarském penzionu uprostřed plně profesionální kuchyně docela sama a zcela bez zkušeností. Tak dělala to, co uměla. Začala vařit jako doma. Její „heimisch“ kuchyně se zanedlouho stala vyhlášenou a hosté se hrnuli i z opravdu velké dálky. Teď už je Šárka zase doma a o svoje bohaté zkušenosti a recepty se dělí prostřednictvím svého blogu.

Má to pochopitelně i svá „ale“. Jedním z největších problémů je to, co u mě v kuchyni s oblibou nazývám „lidský faktor“. Můžete mít všechno báječně vymyšlené a spočítané. Ale pokud to má na něčem selhat a ztroskotat, téměř vždy je to jen těžko předvídatelný lidský faktor. Nakonec je největší problém najít „normálního“ kuchaře (ne alkoholik, kleptoman nebo megaloman, který touží objevit se v televizi a dobýt svět jako nový Jamie Oliver, a přitom neumí vlastně nic), najít normální personál a vděčnou obec hostů a klientů, kteří „půjdou po kvalitě“. Jestli to na vás přijde a budete chtít chvíli klidu se super jídlem uprostřed nezasněžené Šumavy, Jeseníků, na Broumovsku nebo Vysočině, použijte internet a klíčové slovo agroturistika.