Ve vlastní šťávě: Hub je jako hub

Hub je jako hub. Nabízí se nám přehršel možností, jak s nimi naložit. Rozhodně nedoporučuji to, co se podařilo naposledy mně, kdy jsem nasbírané poklady nechal v kuchyni v košíku a šel si lehnout, poněvadž jsem se cítil uondán. A jelikož jsem druhý den vstával hasičským stylem – tedy rovnou do bot a do auta s ostrým startem na nějakou pozapomenutou schůzku, poklad vytěžený z lesa se mezitím na kuchyňské lince změnil ve slušnou přehlídku plísní a mokvajícího „eklhaftu“. Takže všechno špatně, všechno do popelnice a hezky znova.

V první řadě ztrácíte body na popularitě, pokud houby nesbíráte, ale sklízíte. To vypadá tak, že popadnete žabikuch a houbu fiknete v půlce nožičky, abyste ji nemuseli čistit. Takže tudy ne. Košer je to tak, že pokud uvidíte houbu a je vám na první pohled sympatická (myšleno jedlá, bez plísně a pokud možno ne penzion pro červíky, i když moje maminka tvrdí, že právě takhle poznáte, že je houba zdravá a jedlá, a ta trocha masa ještě nikoho nezabila…), zlehka k ní přistoupíte, vytočíte ji opatrně z mechu a kapradí a na místě očistíte. Podhoubí by mělo zůstat v důlku, takže se jemně zakryje, aby v důlku zůstalo vlhko. Způsob určování hub tak, že houbu vytrhnete nebo přeříznete v půlce a necháte ji v zemi, protože je to něco, co neznáte, a nechcete riskovat večerní otravu u televize, je poměrně definitivní. Takhle zmasakrovaná houba nebo ponechaná nožka prostě vyhnije a radost už nikdy nikomu neudělá.

Hřib smrkový|foto: Wikipedia

Dalším nešvarem je hromadný sběr. Ve snaze udělat dojem na sousedy a někdy také proto, že jsme prostě lakomí parchanti, nahrneme na hromadu několik kilo hub, které to zaprvé schytají už proto, že se ve vrstvách a díky své vlastní váze pomačkají a začnou hnít, za další je jen mizivá šance, že je opravdu všechny dokážeme efektně zpracovat a nedopadnou jako ty moje. Takže na smeťáku a k ničemu.

Je zajímavé mrknout se, jak se k houbám staví jinde, kde je příroda ještě stále považována za životní prostředí, a ne za dojnou krávu nebo nepřítele, kterého musíme maximálně využít a potřít. Ve Skandinávii se v lese houby nesbírají. Bylo mi řečeno, že já si houby na rozdíl od veverek a losů můžu koupit, tak co blbnu. Není přece válka.
Ve Švýcarsku se například sbírají jen vybrané druhy hub a v určité době. Podobně jako je tomu u nás například s rybami. Také je stanovený denní limit sběru.

Sušené houby|foto: Simona Bartošová

Nožík se používá jen na čištění, nikoliv na sběr. Někdo houbu hned na místě podrobí rentgenové prohlídce, a to tak, že ji vertikálně rozřízne na dvě poloviny a mrkne jí na ledví. Pokud zjistí závady, většinou houbu vrátí zpět nebo ji hodí do křoví, jakože pro lesní zvířátka. Takhle zpracovaná houba to zpravidla nerozdýchá, ale nad jejím osudem si už nikdo hlavu neláme. Ty, co projdou, se ocitnou nikoliv v igelitové tašce, pytlíku od svačiny nebo namačkané v krabičce od cigaret, ale ukládají se v proutěném košíku nebo prodyšné plátěné tašce, pokud možno tak, aby se nepomačkaly.
A to další už je jen na vás...