Ve vlastní šťávě: K čemu nám je bojkot jídlem?
V roce 1773 se občané Bostonu věnovali čaji. Jeden z nejznámějších příkladů bojkotu – specifické formy projevu politické vůle nezřídka procházející našimi talíři a sklenkami – byl také jedním z katalyzátorů americké revoluce. Bostoňané tehdy v převlečení za indiány naházeli do moře 342 beden lisovaného čaje Darjeeling. Sranda je, že to nebyla ani tak touha po revoluci, ani odpor k popíjení čaje o páté. Šlo o daně a kolky. Kšeft je kšeft.
Bojkotovat se dá ale z rozličných pohnutek. 1. dubna 1933 vyhlásilo nacistické Německo bojkot židovských živnostníků, obchodníků, lékařů a právníků. Rozhodně to nebyl apríl. Mělo jít o reakci německého režimu na odmítavý až nepřátelský postoj židovské veřejnosti v zahraničí. Jakmile si německý režim vyzkoušel v praxi, jak bude na takovou formu rasové a náboženské diskriminace reagovat společnost, nic už nestálo v cestě tomu začít likvidaci ve velkém.
Můj oblíbený autor Amos Oz v knize Příběh o lásce a tmě řeší dilema, zda podporovat ve 40. letech v Palestině vznikající kibucy tím, že bude nakupovat sýr židovský, nebo si dopřeje sýr, který chutná lépe a je o něco levnější, ale vyrobil ho palestinský rolník. Buď podporovat budovatelské úsilí mladých sionistů, nebo podporovat místní rolníky, „neboť jste byli hosty v egyptské zemi“? Představuje si, s jakým pohrdáním by se asi jeho milovaný Tolstoj díval na každého, kdo by kupoval jeden druh sýra a jiný ne jenom kvůli rozdílům v náboženství, národnosti či rase. Jenže co dělat? V takovou dobu, na takovém místě? Stejný problém ale řeší rozličné komunity ve větších městech po celém světě. Navzájem se potřebují, a tak rády by se přitom bojkotovaly.
Rok 2003 a americká invaze do Iráku. Francie a Německo spolu s dalšími evropskými státy prosazovaly diplomatické řešení. Z americké strany ovšem tak trochu chyběla chuť a vůle. Jedním z projevů narušených vzájemných vztahů bylo například přejmenování smažených hranolek (french fries) na „hranolky svobody“ – „freedom fries“. V Německu se nenalévala cola, ve Státech na oplátku francouzský koňak.
Nejde jen o to, jak důrazná, násilná, či naopak symbolická forma nátlaku je volena. Hlavní je motiv. Tak jako jménem dobra nebudeme vrhat kamení, ani bojkot neslouží vždy jako mírná a v podstatě kladná forma nátlaku. V některých případech, u nás dokonce definovaných zákonem, jde o sprostou propagaci rasové, politické, genderové, národnostní nebo náboženské nesnášenlivosti. Tak vás chci poprosit: ještě než přestanete jíst pizzu, protože je italská, gyros, protože je řecký, a kebab, protože je turecký, zamyslete se nad skutečným obsahem a hodnotou takového bojkotu. Nejde o to položit na lopatky stánek s kebabem. Ale aniž si to uvědomíme, staneme se nástroji děsivé moci, která si jen zkouší, jak daleko ji necháme zajít.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
