Ve vlastní šťávě: Můžeme kompostovat ve městě?
Když si otevřete podnik, kde děláte jídlo, čeká vás spousta práce. Jasně, místo, vybavení, personál... ale v neposlední řadě vás čeká překvápko v podobě minimálně šesti popelnic stojících pěkně v řadě před vaším podnikem. Pestrobarevné jako céčka, každá na něco jiného. A totéž v menším v kuchyni, kde do nich musíte patřičně vytřídit odpad.
Počítejte se mnou. V první řadě se musíte zbavit kartonových krabic, zbytků balicího papíru a ubrousků – tedy separovaný papír. Následuje popelnice na sklo, láhve, sklenice od okurek a nakládaného zelí a rozbité skleničky. Třetí kousek se věnuje plastům, PET lahvím, kelímkům od jogurtu a smetany. Čtvrtá popelnice je stará dobrá směsná, kamarádka největší hlavně pro ty, kdo se třídění moc nevěnují a v zápalu práce si neustále pletou barevné koše a hází tam páté přes deváté. Jsme u pátého mazlíka. Jestli chcete vařit vývar z kostí a zeleniny, a ne z kostky nebo prášku, neobejdete se bez gastroodpadu, hnědé popelnice na chlazený kuchyňský odpad. Mimochodem na takový odpad potřebujete v kuchyni jednu chladničku navíc – speciálně na tenhle druh odpadu. A nakonec šestá popelnice. Zvláštní tvar, otvory ve spodní části a zvýšené dno dávají tušit, že jde o speciální nádobu na biologický odpad. Sem patří to, co patřilo na venkově tzv. na hnůj. Dnes tomu říkáme kompost. A tomu se dneska budeme věnovat.
Speciální zelená popelnice na bioodpad je určena na zelené natě, slupky ze zeleniny, jádřince a další zbytky z kuchyně vhodné ke kompostování. V tomto případě je to ještě trochu jinak. Když jsem se seznámil s Vladimírem Kokoliou, dostal mě hned několikrát. Za prvé cvičí taiči a je fakt dobrý. To, čím procházel můj mozek během jeho přednášky, by se dalo přirovnat k otevírání zarezlých vrátek, za kterými se nachází zahrada plná krásných stromů a rostlin, které jako bych si pamatoval z dětství.
Peče si vlastní žitný chleba. Nechutnal jsem ho, ale už jen z jeho prostého popisu přípravy je mi jasné, že ví, o čem to je. Ale hlavně, je to skutečný fanda do kompostování!
Nadchnul jsem se pro kompostování poté, co jsem ho slyšel mluvit o tom, jak příroda umí naložit s vlastními odumírajícími údy, jak se ze světa nic neztratí. Tohle jsem prostě musel zkusit. Založil jsem svůj skromný kompost poté, co moje biopopelnice, kterou město vyváželo jednou za dva týdny, naplněná do poloviny a vystavená ostrému srpnovému slunci začala na dvoře zapáchat jak přístav v Nankinu, lákala hmyz a na Vinohradech především hlodavce.
S použitím startéru a pečlivým vrstvením začal kompost pracovat před očima, vrstvy slehávaly a po obracení tlely poměrně rychle. Chtěl jsem samozřejmě pracovat s požehnáním úřadů. Odbor životního prostředí byl nadšen, odbor pro nakládání s odpadem kladl odpor. Ve městě se nesmí kompostovat. Veškerý bioodpad patří do bioplynky. A bylo. Následovala stížnost majitele domu. Přes všechno moje přesvědčování, že nať mrkve na kompostu je ve srovnání s popelnicí plnou jídla stojící na ulici pro potkany asi takovým lákadlem jako přednáška o batikování pro opilého námořníka v Hamburku, to nebylo nic platné. Kompost musel pryč. Dlouho, dlouho jsem likvidaci odkládal.
Až na sklonku podzimu, kdy jsem odklopil kompostér, jsem zjistil, že vlastně není co odklízet. Všechno se rozložilo, zetlelo a mně stačilo rozhrábnout jen tři nebo čtyři lopaty černé sypké hmoty. To už je dávno. Teď mám svou malou zahrádku a nic mě nezastaví!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
