Ve vlastní šťávě: Vánoční melancholie
Při předvánoční akci Velká žranice jsem si uvědomil jednu velkou věc, o kterou bych se s vámi rád podělil. Při tom všem, co nás obklopuje, při tom všem, co se kolem nás odehrává, jsem objevil Ameriku. Nežli se dojímat nad vánočními příběhy v televizi, je lépe zažít vlastní. Než jen koukat na pohádky, je lepší si pohádku udělat z vlastního života. Než o jídle jen číst nebo koukat na to, jak vaří druzí, je lepší vstát, nakoupit si a dát se do práce. Je lépe život žít než o něm donekonečna plkat.
Kdykoliv jsem se pokusil soustředit se na obsah tohoto příspěvku, myšlenky se mi rozkutálely do všech stran. Pomohl mi až můj kamarád Eliáš Sidon, který touto dobou slaví chanuku – tedy svátek světel. Pomohl mi uvědomit si, že všichni prožíváme období, kdy se blížíme k zimnímu slunovratu. Máme tedy nejkratší dny a nejmíň světla za celý rok. Právě v těchto dnech. Někteří z nás, hlavně pokud jsou osamělí, by takové období mohli nést poněkud těžce.
A proto zapalujeme světla. Na svícnu, na vánočním stromku, na zahradě nebo za oknem. Plamen svíčky pro nás symbolizuje naději, že i tyto dny přejdou a brzy se zase slunce začne do našich životů vracet. Důvod, proč to na některé z nás tak trochu „dřepne“, může být všechen ten zmatek kolem nás, kdy se na některé z nás prostě tak trochu zapomnělo. V tom všeobjímajícím veselí, přívalu kupovaného pocitu štěstí a nucené sounáležitosti. Ale nemusí to tak být.
Ať už patříte mezi ty zapomenuté, nebo mezi ty šťastnější, kdo jsou v tyto dny obklopeni rodinou a přáteli, nezapomínejte na sebe navzájem. Sejděte se, připravte si sváteční jídlo, které vám připomene, že tyto dny nejsou všední. Jestli máte potřebu překotně utrácet, zkuste svoje prostředky vynaložit na to, aby svátky byly skutečně sváteční. Než nakupovat krámy, raději si kupte pořádný dlabanec a udělejte si to hezké. Ukliďte jen natolik, aby se vám pod stůl vešly nohy a na stůl jídlo a pití. Zapalte světla. Otevřete dobré víno a nachystejte hostinu. Vzpomeňte na ty, kdo už nejsou s námi, a užijte si ty, kteří s námi jsou. Oslavujte dnešek, za to, že ho máme a máme se dobře. Za to, že jsme zdraví. Nebo za to, že ještě žijeme, pokud zdraví neslouží.
Můžete si připravit dvanáct chodů jako pravoslavní, nebo alespoň čtyři, jestli je vám to fuk a máte malý stůl. Upečte sváteční chléb. Podarujte potřebné. Nezapomeňte navštívit známé a přátele, konečně zavolat mámě jen tak a pozdravit ji. Pusťte si hudbu, kterou máte rádi. Připijte na všechno dobré, co jste zažili nebo zažíváte každý den. Mít se dobře není samozřejmost, ale nejvíc pro to můžeme udělat my sami.
Ať už bude na vašem stole maso i ryby, nebo jen pohankový kuba s domácím kysaným zelím, čerstvý chléb a cukroví, ať už zdobíte vánoční stromek, nebo zapalujete svíčky v chanukiji, přeji vám všem klidné a požehnané svátky. Děkuji vám všem za to, že posloucháte Ve vlastní šťávě. A těším se na slyšenou v příštím roce. Ať neztrácíme smysl pro humor a naději, že všechno bude fajn, i když to tak někdy nevypadá. Protože jestli někdo může dokázat, že se budeme mít dobře, jsme to zase jen my sami.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
