Ve vlastní šťávě: Vaříte v myčce nebo na lopatě?

Video mi bylo inspirací pro tento příspěvek, nicméně vařit v myčce, to není nic nového pod sluncem. U vaření jde v podstatě vždycky o kontrolu času, vlhkosti a teploty. Jakékoliv zařízení, které takto funguje, je vaření schopné.

Tak jsem zavzpomínal, jak jsem vařil jídlo při cestách na Slovensko na chladiči svého auta. Od dob, kdy už se auta nepřehřívají tak jako dřív, je s tímhle způsobem vaření šlus.Také jsem oprášil vzpomínku na Battenfeld v liberecké továrně na plasty, kde jsme obsluhovali vstřikovací CNC lisy a dělali u pásu nárazníky na auta. Před směnou jsme umístili svoje kastrůlky na lis a v poledne jsme poobědvali pěkně ohřátý oběd. V nemocnici, kde jsem pracoval jako sanitář na ARO, se pekla kuřata ve sterilizátoru nebo v soli. Kuře se vložilo do polévkového talíře plného soli, zasypalo shora další solí a přikrylo dalším polévkovým talířem. Francouzští dělníci prý pekli jehněčí kýtu zabalenou v hliníkové fólii přímo v rozpáleném asfaltu. Ryba zabalená do silné vrstvy namočených novin a vložená přímo do ohně může vypadat jako úlet, ale šlo o techniku popsanou v prestižním pořadu o vaření. Vaření v zednické fance patří ke starším trikům trampů. V podstatě suplovala pánev wok. Stejně tak jsme pekli přímo na lopatě vložené do ohně.

Pečení drůbeže nebo ryb v jílu nebo hliněném obalu, to už je stará vesta, ale vždycky to umí zpestřit večírek pro svou atraktivitu. Takzvaný Setonův hrnec znají především skauti a přírodomilci, nicméně i v tradiční řecké kuchyni nalezneme pokrm zvaný kleftiko. Legenda popisující přípravu jídla je shodná s technologickým postupem. Rozpálené kameny z ohniště vložíme do vykopané jámy, zakryjeme silnou vrstvou vlhkého listí a trávy, položíme na ně jehněčí kýtu zabalenou v pergamenu a celé to zasypeme. Důležité je při zakopávání nechat v jámě dřevěný kolík. Po zasypání jámy kolík vytáhneme a vlijeme dovnitř trochu vody. Po několika hodinách je maso krásně křehké a dokonale propečené. Popel u ohniště funguje jako skvělý izolant, takže pečení chleba na Sahaře probíhalo právě v popelu na žhavém uhlí. Z oblasti Středozemí pochází také finta, kterak učinit chobotnici vaření hodnou, a to pomocí automatické pračky.

Michal Rachad Hromas vaří |foto: archiv Michala Rachada Hromase

Využité betonové skruže na grilování a pečení chleba, to je prostě jen jiná forma tandůru, ve kterém se peče chleba od Kavkazu po Indii. Já musel hodně přemýšlet, jak upéct chleba na Open Air festivalu v Hradci. Vyřešily to dva smaltované sprchové kouty. V jednom se rozpalovaly šamotové desky pomocí ohně z bukových polen. Když byly rozpálené, oheň jsem vymetl do stran, nasázel bochníky a rychle zakryl druhým sprchovým koutem. Otvorem pro odtok unikal kouř. Trvalo to dlouho, ale chleba se přeci jen upekl. Vaření brambor zalitím vroucí vodou v termosce je oblíbenou „měsíční“ technikou, když nemáte dostatek paliva nebo nemůžete použít otevřený oheň. Termoska udrží vodu horkou dostatečně dlouho, aby se nadrobno nakrájené brambory uvařily.

Těsto na chleba kyne v ošatce |foto: Standa Soukup

Ale zpět k myčce. Jedna paní mi na předváděcím vaření v páře tvrdila, že program „rychlá čtyřicítka“ v její myčce si s lososem poradí bez problému. Nicméně vařit v myčce zároveň s mytím nádobí, kdy je v myčce celkem agresivní chemie, bych si dovolil až s dobrozdáním odborníka. Trochu mi to připadá, jako bych umýval nádobí a oplachoval je ve splachovacím záchodě, abych ušetřil vodu.