Ve vlastní šťávě: Vzpomínky na Dahab

20. duben 2012
Ve vlastní šťávě

Tohle bude trochu osobní. Rád bych teď vzpomenul restauraci Dahab, která byla po dlouhém boji se spoustou problémů zavřena 24. března 2012. Dahab byla krásná restaurace, původně v Dlouhé ulici, na jejím místě je teď restaurace Lokál.

Dlouho jsem Dlouhou ulicí chodíval a Dahab obdivoval zvenčí. Protože jsem fanda do arabské a sefardské kuchyně, přirozeně mě to tam táhlo. Restauraci provozovala společnost Kuskusérie a proslula svého času tím, že se v ní jako v jedné z prvních v zemi připravoval kuskus na rozličné způsoby, úžasný čaj (tady jsem ochutnal jeden z nejlepších nana thei v životě, který bude asi většina posluchačů znát pod názvem Touareg), skvěle a s láskou nachystané vodní dýmky...

Interiér byl tak úžasný a okouzlující, že nejeden host přicházející z Arabského poloostrova nechtěl věřit, že se jedná o dílo českého majitele, pana Luboše Rychvalského. Dahab také díky tomu neměl nouzi o kupce. Uvnitř vypadal jako čajovna vytržená z rušného souku někde v Maroku a na kouzelném koberci přenesená do nejcentrovatějšího centra Prahy. V době, kdy jsem pracoval na Havelském trhu, v Dahabu úřadoval Ondřej Slanina, kterého možná někteří posluchači znají z pořadu Kluci v akci. Svůj úřad opouštěl koncem roku 2005 a na jeho místo... pozor... jsem nastoupil já! První místo šéfkuchaře v mém životě.

Poprvé jsem měl zodpovědnost za celou kuchyň, mohl sestavovat jídelní lístek, menu pro různé příležitosti, přijímat a vyhazovat kuchaře, měl jsem svoje jméno vyšité na rondonu a stal jsem se na nějaký čas tváří restaurace. Poprvé v životě. A na dlouho také naposled. Oficiálně jsem od té doby už úřad šéfkuchaře nezastával. Změnil jsem na něj celkem názor.

V Dahabu jsem se naučil pracovat i v jiném textovém editoru, než byla stará T602, poprvé jsem dostal do ruky služební telefon, který byl chytřejší než já, měl jsem svůj služební počítač a měl jsem tu čest chystat raut pro návštěvu ze Saúdské Arábie, spolupracovat na rautu pro Blanku Matragi a další a další prvenství. Faktem je, že v té době se mi také definitivně rozpadlo manželství, začal jsem ukrutně pít a naučil se svá první arabská slovíčka. Moje první menu bylo přirozeně průšvih. Pod dvě třetiny z něj bych se dnes už nepodepsal, ale v Dahabu se udrželo překvapivě dlouho a světe, div se – asi i fungovalo. Tehdy jsem začal pronikat do tajů arabské kuchyně, která se posléze stala vlastně mou specializací.

Pan Rychvalský byl inteligentní, nesmírně kreativní člověk, který dokázal vytvořit nádherné věci, ale také dokázal občas člověku lézt neuvěřitelně na nervy. Když jsem ho viděl naposledy, vypadal šťastně a ve své restauraci, které se nechtěl za žádnou cenu vzdát, sám vařil i obsluhoval hosty. Jak pro něj bylo typické, s humorem a elegancí. Díky Dahabu jsem se naučil hrozně moc.

02610534.jpeg

Většina z těch, co z něj odešla, se dostala celkem rychle nahoru, Ondřej se stal majitelem cateringové firmy, já jsem zabodoval v Aromi a arabská a sefardská kuchyně už mi zůstane asi navždy, také díky Dahabu jsem se dostal na Saharu a zažil spoustu skvělých věcí. Další kolega se dostal do restaurace Zlatá Praha, bláznivá holka od nádobí, nesmírně nadaná, z té se stala skvělá a spolehlivá kuchařka v jedné restauraci v centru. Takže ještě jednou díky, Dahabe, nikdy na tebe nezapomenu. Dal jsi mi mnoho a vzal sis, co bylo třeba.

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.