Laboratoř moci na Vítkově varuje před totalitou

29. únor 2012

Národní muzeum právě otevřelo novou expozici s názvem Laboratoř moci v podzemí Národního památníku na pražském Vítkově, navazující na výstavu Rudá muzea. Návštěvníci od nynějška můžou sestoupit do dříve přísně uzavřených prostor, ve kterých tým odborníků pečoval o nabalzamované tělo prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda.

V podzemí Národního památníku na Vítkově přivítá návštěvníky mrazivá atmosféra, která má metaforicky evokovat tísnivé společenské klima 50. let. Tehdy bylo v impozantní budově (původně Památníku Národního osvobození, dokončeném v roce 1938 k poctě československých legionářů a boje za demokracii) zbudováno Mauzoleum Klementa Gottwalda a památník začal sloužit výhradně k propagaci státní ideologie a komunistického režimu.

„Expozice Laboratoř moci je určitým doplňkem toho, co návštěvníci můžou vidět v hlavní expozici, v Křižovatkách české a československé státnosti. Tam naopak zobrazujeme osudy osobností, které se proti režimu postavily nebo proti komunismu bojovaly," vysvětluje historik a člen realizačního týmu výstavy Marek Junek.

02567895.jpeg

Návštěvník Laboratoře moci nejdřív sestoupí do temné komůrky plné ciferníků, která sloužila jako velín pro ovládání vzduchotechniky. Vzápětí se ocitne v hlavním prostoru nerozsáhlé expozice. Ve vykachlíkované místnosti sugestivně páchnoucí dezinfekcí se nachází téměř hororová scéna připomínající posmrtnou manipulaci s Gottwaldovou mrtvolou – jeden z výmluvných symbolů odvrácené strany doby budování světlých zítřků.

„Když Anděl jezdí na dovolenou či na hory, všude se tančí a buduje, v pozadí se popravují lidé včetně Milady Horákové, zavírají se vojáci a letci ze Západu, krade se, kolektivizuje se naše zemědělství a tak dále. Včetně toho, že zde v Národním památníku na Vítkově se lidé povinně klaní mumii Klementa Gottwalda vystavené ve vojenské uniformě, aby v zákulisí i toto byl podvod a o tělo našeho prvního ‚dělnického' prezidenta se staralo mnoho desítek lidí, aby zabránili jeho zkáze a rozpadu," přibližuje dobový kontext Laboratoře moci generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

02567887.jpeg

V bývalém mauzoleu pracovalo (pochopitelně v přísném utajení) zhruba 200 lidí. O mrtvého prezidenta pečovali nejdřív lékaři ze Sovětského svazu, později českoslovenští odborníci. Filmoví maskéři z Barrandova se starali, aby postupně se rozkládající tělo dělnického vůdce, skoro dekádu vystavované veřejnosti podobně jako to Leninovo v Moskvě, vypadalo aspoň na povrchu stále důstojně. Roku 1962 bylo (i z důvodů politických) konečně předáno ke kremaci.

Podrobnosti o Laboratoři moci a dalších programech Národního muzea najdete na stránkách www.nm.cz.

autor: Robert Candra
Spustit audio