Dvojjediný Danny Brown sabotuje svoji kariéru
Vlna mladých, energických rapperů vrátila v posledních letech do hip hopu dynamiku inovací. Jedním z pomyslných vůdců této vlny je i detroitský Danny Brown, který se svou mixtape XXX prorazil před dvěma lety už jako třicátník.
Zmíněné internetové album smíchalo rap s punkovou drzostí a následné singly představily Browna jako krále narkotického rapu, který pro svoji maniakální flow vyhledával čím dál šílenější digitální produkce. Jenže ještě před průlomem byl Brown undergroundovým rapperem tradičnějšího směru navazujícího na tradici, jejímž symbolem je v Detroitu producent J Dilla, a kromě vyšinutých elektronických beatů se Brown na svém aktuálním albu Old vrací i sem.
Brown si Old rozdělil na dvě poloviny – ta první se nese v duchu klasických hiphopových beatů a druhá, Dope Song objevuje moderní sound současného rapu, do něhož pronikají vlivy elektronické hudby. Tomuto rozdělení odpovídají i dvě polohy jeho rapu, Brown je chvíli maniakálním šílencem na drogách a chvílemi uvědomělým vypravěčem historek. Je to trochu, jako kdybyste poslouchali album dvou zcela odlišných rapperů, kteří se příležitostně na svých polovinách navštěvují.
První polovinu odstartuje energická Side A (Old), pak se ale deska propadne do začátku tisíciletí, kdy v Detroitu vládli Slum Village a jejich psychedelická verze hip hopu. Kdo čekal masivní digitální beaty, bude určitě zklamaný, když se v první skladbě začne skrečovat a v druhé přiběhne Freddie Gibbs citující OutKast. Masivní elektronické beaty přijdou na řadu v druhé polovině a tady může Danny Brown probudit svého vnitřního šílence třeba ve dvou Rustieho wonky podivnostech Break It (Go) a Way Up Here, které zní, jako kdyby někdo zavřel Death Grips s kladivem ve videoherní arkádě.
Danny Brown je tak trochu anarchista a konceptu se drží poměrně volně. Co vadí víc, je fakt, že na každé polovině je několik skladeb, bez kterých by se deska mohla obejít. Miniatura Wonderbread z pera jeho stálého spolupracovníka Paula Whitea se za necelé dvě minuty nikam neposune a Dubstep z extatické poloviny slouží hlavně jako výstavka pro skills britské grime sbíječky jménem Scrufizzer. Na druhou stranu zůstalo několik už vydaných tracků nepoužito. Pěkně by se tu vyjímaly výtečné singly Grown Up, Molly Ringwald nebo ODB, které prý v konečné podobě alba nefigurují kvůli nevyčištěnému samplu. Škoda, určitě by album uzavíraly lépe než Float On s Charli XCX.
V rozhovorech před deskou Brown – velký fanoušek Radiohead – tvrdil, že jestli byl XXX jeho OK Computer, tak Old musí plnit roli Kid A. A na nové desce skutečně dělá všechno proto, aby otestoval své fanoušky, jestli půjdou tam, kam on, jako kdysi Radiohead. Brown přitom sabotuje svoji image výstřední figurky, kterou pronásledují bláznivé historky, jež by desku nepochybně sama skvěle prodala, ale zároveň by zploštila jeho komplexnější osobnost. Dovolit si to může i proto, že Old vychází na malé značce Fool's Gold, vlastněné producentem A-Trakem.
Berme tedy Old jako Brownův umělecký statement, desku, na které se vyrovnává se svou minulostí i současnou slávou. Svůj opus XXX nepřekonal, ale s úkolem vydat velké oficiální album a nezklamat své fanoušky se vyrovnal se ctí, byť jeho první velké album zní více jako shrnutí jedné éry jeho kariéry než velkolepý začátek.
Hodnocení: 80 % Danny Brown – Old (Fool's Gold Records, 2013)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
