Raimiho stará škola smíchu a děsu

Christine je obyčejná holka z farmy, která dělá kariéru ve velkoměstě, aby zapomněla na miss prasečí rypáček a alkoholickou matku. Našla si spolehlivého partnera z dobré rodiny a jediné úskalí existence představuje místo zástupce šéfa pobočky hypotéční banky, o které bojuje s dravým kolegou Stuem. Tedy, jediné až do doby, kdy do dveří vstoupí stařenka a požádá ji o půjčku. A protože Christine chce svému šéfovi ukázat, že je tvrdá jako chlap, pošle babičku i s hypotékou do pekel. To ale netuší, že za zubní protézou a šedým zákalem se ukrývá pravá cikánská čarodějnice a pro milou finanční poradkyni uchystá třídenní bitvu s démonem. Dva dny nesnesitelného teroru, třetí den... pád do pekel?

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!

Sam Raimi proslul jako režisér trilogie Spiderman, ale jeho tvůrčí kořeny vyrůstají z hororu. Sérií Evil Dead se zapsal do zlaté knihy žánru, a proto se na jeho relaxační odskok od pavoučího muže čekalo s velkým napětím. A předpoklady se naplnily - Stáhni mě do pekla skutečně po přívalu trapných remaků a ještě trapnější teenagerovských vyvražďovaček servíruje prvotřídní hororovou jízdu. Sam Raimi totiž ví, že esence pravé hrůzy nemusí dřímat ve smrtelné vážnosti, ale v tenké hranici mezi smíchem a strachem. Zkrátka, necháte diváka, aby se zasmál...

... a v zápětí z něj vyždímáte každou kapku adrenalinu sice dopředu notně avizovanou, ale řemeslně perfektně vystavěnou lekačkou. Stáhni mě do pekla je přesně tím typem filmu, u nějž doslova cítíte ruku vypravěče, která si s vámi hraje. Víte, co přijde, ale nevíte, z jaké strany. Raimi úmyslně pracuje s notoricky známými hororovými triky a před očima nevěřících Tomášů je zcela prostými prostředky přetváří v neskonale funkční rekvizity hrůzy. Odhaluje fakt, že podstata filmového strachu je v jádru prostá, a přitom zcela odvislá od intuitivní schopnosti tvůrce odhadnout míru.

Z filmu: Stáhni mě do pekla|foto: Hollywood Classic Entertainment

A režisér Raimiho formátu ví přesně, co zafunguje. Chvíli diváka děsí do morku kostí duchařsko-satanskými zjeveními, aby vzápětí poplácal milovníky béčkové zábavy po zádech nějakou tou pořádně nechutnou a přehnanou alotrií. Úsměvy a výkřiky hrůzy jdou ruku v ruce a Stáhni mě do pekla připomíná jízdu na horské dráze. Chvíli kroutíte hlavou u morbidních vtípků, aby vás vzápětí dlouhé nájezdy kamery a výhružné tahy smyčců zavlekly do sklepení děsu.

Stáhni mě do pekla je řemeslně prvotřídní poklonou duchařským krvákům. Ani na chvíli nezapomíná na jemnou nadsázku a přehánění. Ačkoli vyniká naprostou bezhlavostí, nelogičností a schematismem, s divákem si dělá, co se jí zamane. Raimi křísí ducha dob, kdy se v kinech ječelo hrůzou a zapotřebí k tomu nebylo špičkových digitálních efektů, ale pouze zvládnuté anatomie filmového děsu.
Jeho poslední snímek má duši starých hororových šlágrů a formu efektní moderní podívané. A funguje lépe než všechny moderní hollywoodské horory dohromady.

Z filmu: Stáhni mě do pekla|foto: Hollywood Classic Entertainment