Úložný prostor Dominika Langa v Karlin Studios

Dominik Lang patří k těm umělcům, kteří jsou střídmí, pokud jde o vnášení objektů dovnitř prostoru galerie, a spíše dávají přednost chůzi po jeho obvodu. Těží při tom ze skutečnosti, že ohraničující linie světa umění má svou vlastní tloušťku, a tedy taky vlastní vnitřek a vnějšek. Tento fakt zviditelňuje tím, že s touto linií všelijak manipuluje - převrací ji naruby a ještě jednou naruby po způsobu Möbiovy pásky nebo násobí její hmotu (jež může být zastupována zdmi či panely), a to až do bodu, kdy hraniční čára svým vlastním objemem konkuruje objemu prostoru, který vymezuje.

Zásahy do prostoru galerie, který je zhmotněním institucionálního rámce umožňujícího, abychom něco rozpoznali jako umělecké dílo, ukazují, že tento prvotní předpoklad smyslu je sám přístupný významovým posunům, sám je již produktem vytváření smyslu.

Dominik Lang ve studiu RW|foto: Radio Wave

Mezi méně prozkoumané tahy v této hře patří paradox prázdné galerie, která je zároveň plná. Jak si může výstavní prostor, který se sám stal objektem umělecké manipulace, současně uchovat funkci schránky pro nějaké jiné objekty? Na aktuální výstavě Úložný prostor Lang nabízí variantu jak formálního, tak obsahového řešení tohoto paradoxu.