Život je boj... a především nuda

7. červenec 2009

Dito Montiel debutoval filmem Průvodce k rozpoznání tvých svatých a ihned si odnesl cenu za režii z prestižního festivalu Sundance. Jeho druhý snímek, Život je boj, se pohybuje kdesi mezi honosností Hollywoodem a neotřelostí nezávislé filmařiny. Jak dopadl pokus natočit stokrát viděný příběh bojovníka z ulice originálně a nově?

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!

Boj o holý život i vlastní sny v ulicích New Yorku, aneb z nuly hrdinou - tak lze charakterizovat příběh nového filmu Dita Montiela Život je boj. Talentovaný filmař, který svým debutem Průvodce k rozpoznání tvých svatých dobyl prestižní festival Sundance, se pokouší velmi opotřebovanou zápletku o hrdinovi ze spodiny podat v neokázalém indie stylu. Archetypální příběh rváče, který to z ulice dotáhne až na výsluní, se však v minimalistickém balení stává pouze nicotnou a nezajímavou historkou.

Zásadním problémem filmu je scénář, který byl psaný na tělo fyzicky solidně disponovanému Chaningu Tatumovi. Na zakázku vytvořený příběh kluka, který se v New Yorku probije v nelegálních zápasech z prodejce falšovaného zboží až do pozice šťastně zamilovaného milionáře, je příliš prostoduchý i na běžný hollywoodský průmysl. Scénáristé se snaží vyhnout za každou cenu klišé a dialogy vést v autentickém duchu newyorského podsvětí. Výsledek ohromí svojí naivitou - herci buď dlouze významně mlčí, nebo slangově bručí nesmyslné fráze a citoslovce. Už tak chatrná logika slátané zápletky dostává na frak naprostou nesdílností a bezobsažností. Těžko žádat po divákovi, aby se ztotožnil s téměř neexistující psychologií plochých postav - a právě tohle přeci byla a je alfa a omega snímků o hrdinných fighterech z periférie.

00954372.jpeg

Režiséru Montielovi nelze upřít, že má atmosféru velkoměstské spodiny dobře přečtenou a dokáže se s kamerou pohybovat ošuntělými ulicemi New Yorku jako ryba ve vodě. Marná sláva, když se všechna autenticita a surovost tříští o vykonstruovanou a stupidní zápletku, o charaktery tak nezajímavé, že jejich promluvy a motivace záhy mají stejnou váhu jako rozkopané kontejnery v nejposlednějším koutě Bronxu. Samotné bojové sekvence disponují slušným fyzickým nasazením, ale jakoby byly snímány v rauši, rozostřeně, chaoticky, v účelovém detailu, který zabíjí jak estetickou rovinu, tak zvířecí brutalitu pouličního boje.

Život je boj tak neskýtá divákovi nic víc než stokrát omletá schémata, doprovázená huhlavými a nesourodými dialogy. Tolik potřebné napětí a sounáležitost s hrdinou se nedostavují. Jako akční film o bojovníkovi tak Montielův snímek vyhořel. Jako psychologicky propracované drama o týpkovi z ulice ovšem doslova exploduje. Jakoby jeho tvůrci uvízli kdesi mezi špinavou ulicí periferie a laciným pozlátkem Hollywoodu.

Polovičaté snažení o originalitu bohužel budí spíše nechápavé vrtění hlavou - Život je boj pasivně visí v žánrovém vzduchoprázdnu a zvládá pouze velmi bojovně nudit.

autor: Vít Schmarc
Spustit audio