Sedláčkovi Muži v říji - papalášové, blázni, jeleni
České komedie jsou už delší dobu spíše důvodem k posvátné hrůze, než ke smíchu. Příjemný obrat v tomto ohledu přináší nový film Roberta Sedláčka Muži v říji. Do problematiky komunální politiky, vesnického života a vábení jelenů se ve svém příspěvku ponořil Vítek Schmarc.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!
Odedávna je pro české umění vesnice symbolickým prostorem pro celospolečenskou kritiku. Nová vlna ji odhalila jako místo vykořeněné a zbavené tradičních opor, její folklórní život pak jako lákavé plátno pro karikaturu mezilidských vztahů. Kvalitnější linie československé kinematografie v letech 80. nacházela na vesnici krom satirických prvků i laskavé panoptikum podivínů, harmonii a idylu. Zdá se, že český filmař Robert Sedláček se ve svých Mužích v říji rozhodl ukrojit z každého přístupu malý díl. Jeho jihomoravská obec Mouřínov by tak snadno mohla působit jako kočkopes. Naštěstí tomu tak není.
Sedláčkův film je postavený na jednoduché zápletce, která může připomenout formanovskou klasiku Hoří má panenko. V malé vesnici se schyluje k velkolepé události - Mistrovství Evropy ve vábení jelenů. Ospalá a bohem zapomenutá víska, do které silnice vede, ale z ní už ne, jakoby se na malý moment měla stát pupkem Evropské unie. Okázale buranská slavnost, při které myslivci vyluzují hrdelní zvuky, vábí všechny vesnické osobnosti do víru nedorozumění, přetvářky i nejapné snahy přesvědčit vrchnost o důležitosti obce. Film je poskládaný jako přímočaré pásmo jemných nedorozumění, lidských neshod i všedních epizod z vesnického života.
Muži v říji v sobě spojují hned několik žánrových rovin. Za prvé je tu patrná snaha o autenticitu dialogů, o humor jemně utkaný z všedních až banálních frází a životních situací. Na mysl se v tomto ohledu derou především Divoké včely Bohdana Slámy Za druhé je tu rovina satirická, která optikou komunálních poměrů pojmenovává tragikomickou situaci celé společnosti - nelze tu jako paralelu nevzpomenout kultovní Dědictví Věry Chytilové. Za třetí je tu idylické panoptikum vesnických filozofů, podivínů a "strejců", kteří zpřítomňují obraz vesnice jako harmonického prostoru, v němž k sobě mají lidé blízko. V tomto ohledu Muži v říji připomenou Vorlovu Cestu z města.
Jakkoli se může zdát, že taková směs nebude držet pohromadě, Sedláčkův scénář dokazuje pravý opak. Jednotlivé repliky i zvolená nářeční forma působí přirozeně, ležérnost netahá za uši a humor se vylupuje hladce, všedně, bez chtěnosti. I satirická rovina si vystačí bez estrádního pitvoření a přehánění, je příjemně komorní a opřená výhradně o skvěle zahrané i napsané postavy. Ty mohou na plátně bláznit, klít, milovat se i prožívat smutné peripetie a přitom neztrácejí integritu a jiskru. Jakkoli Muži v říji pracují se silně idylickým nádechem, nejsou ani v nejmenším trapní.
Určitou slabinou filmu je, že vnitřní harmonie Mouřínova ubírá sílu jak satiře, tak tragickým motivům. Autorským záměrem ale evidentně nebyla sžíravá kritika, nýbrž spíše smířlivá karikatura. V tomto ohledu Muží v říji obstojí nejen tím, jak jsou napsaní, ale i tím, jak hravě je Robert Sedláček dokázal natočit. Jeho film postrádá přídech lacinosti a při vší formální dotaženosti skýtá dost prostoru pro výtečné herecké výkony. Bez pitvoření, zbytečných excesů a přehrávání elitní čeští herci trefují notu kdesi mezi autentickou jemností a satirickým švihem. Výsledkem je dobrá zábava, což je v žánru soudobé české komedie jev vskutku ojedinělý.
Hodnocení: 80%
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
