Vorlův lov na miliardáře končí v chudinské žumpě

2. říjen 2009

Tomáš Vorel šíří v médiích kolem svého nového filmu Ulovit miliardáře konspirační atmosféru; jako by se mělo jednat o českou mutaci Satanských veršů. Po shlédnutí jeho zmatené politické satiry se ale člověk chtě nechtě zamýšlí nad tím, zda hrdelní trest nad režisérem vyřknou tajemní zástupci kritizovaného státu, či publikum.

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!

Kouř Tomáše Vorla zavoněl českou kinematografií jako ojediněle trvanlivá politická satira. Ale i v další tvorbě zůstal tento filmař bystrým a rozpustilým glosátorem, ať už komentoval zhoubný vliv techniky v Cestě z města, konzumní styl života v grotesce Skřítek či generační problémy ve stylovém Gymplu. Jeho poetika přehánění, přehrávání a promyšlených přešlapů vždy hrozila, že vyústí v parodii sebe sama. Že se to ale stane v míře tak obludné, jakou předvádí novinka Ulovit miliardáře, mohl předvídat jen málokdo.

Tomáš Vorel se po deseti letech vrací k politické satiře a rozehrává plochý příběh o jednom skoro hodném miliardáři, zlé policii, podmáznutých politicích a zmanipulované občanské společnosti. Scénář na motivy stejnojmenného románu Martina Nezvala rozhýbává neumělé panoptikum úplatných kreatur a úlisných lobbistů, jejichž činy se v nekoncepčním a rozbředlém příběhu snaží vyjevit hrůznou nemorálnost epochy masmédií.

01008603.png

Ulovit miliardáře zpřítomňuje vizi bezpáteřního světa mocných, která však na plátně funguje jako články bulvárního tisku. Velké titulky, rádoby šokující fotky, žádný prostor k zamyšlení. Soubor "truchlivě jednoduchých karikatur" (abych parafrázoval samotný film) se zmítá v neohrabané frašce, v níž je veškerý humor spojen s prvoplánovou sprostotou, lacinými hereckými výkony a podbízivými výpady proti všem a všemu. Záměrnou pokleslost besídek divadla Sklep, u jehož zrodu stál, Vorel rozmetal prázdnými gesty.

Nad samoúčelností a trapností některých momentů zůstává rozum stát. Tvůrci karikují mediální propagandu, ale sami ustrnou u kostrbatých frází, podbízivosti a lesklého pozlátka, fenoménů typických právě pro to, čemu se hodlají vysmát. Pokud něco nabízejí k zamyšlení, pak to zcela zaniká ve zmateném pásmu estrádních epizod a pitvořivých gagů. Hospodsky bezduché narážky na romský problém a xenofobii navíc vzbuzují otázku, zda tenhle film točil tvůrce Kouře, nebo zmatený školák, který to dostal za domácí úkol.

01008605.png

Ulovit miliardáře výtečně zapadá do veseloherní žumpy zaštítěné logy komerčních televizí. Hvězdy bulváru, pár vulgárních hlášek a pár narážek na aktuální problémy udělaných tak, aby se v tom nebohý divák neztratil a přitom nenašel.
Pokud si chtěl Vorel zhnuseně odplivnout nad nemravností doby, měl to udělat tak, aby si neposlintal celou košili. Ulovit miliardáře pouze dokonale splývá s tím, čím pohrdá.

Hodnocení: 10%

autor: Vít Schmarc
Spustit audio