Bratři - příjemné klouzání po naleštěném povrchu
z filmu: BratřiFoto: Hollywood Classic Entertainment
Těžko předvídat, zda tažení proti terorismu zanechá na duši americké kultury tak hluboké šrámy jako džungle Vietnamu. Faktem zůstává, že film, citlivý to indikátor záchvěvů, zaznamenal v loňském roce nejméně dva otřesy - vedle dramatu z Iráku The Hurt Locker ještě film dotýkající se událostí afghánské války - Bratry Jima Sheridana.
Reflexe konfliktu je v něm však záležitostí druhotnou. Bratři jsou remakem stejnojmenného dánského snímku, který se zabývá psychickým rozkladem a odcizením, jehož je válka katalyzátorem.
z filmu: BratřiFoto: Hollywood Classic Entertainment
Sam a Tommy jsou bratři s naprosto rozdílnými povahami. První nasazuje život jako důstojník námořnictva, druhý utrácí čas flákáním po barech a nevyhne se ani vězení. Jejich nalinkované životní dráhy se překvapivě překříží, když Sam zmizí v kamenité pustině Afghánistánu a nezodpovědný mladší bratr začne vypomáhat jeho opuštěné ženě Grace a dvěma dcerám. Zatímco pozůstalí truchlí, domnělá oběť války se protlouká bestiálním mudžahedínským zajetím, aby se vrátila jako odlišný člověk - vyděšený, chladný a zdeptaný.
Komorní psychologické drama o překvapivých zvratech, lidských proměnách a válečných traumatech disponuje oproti vizuálně strohé předloze stylově uhlazenou a plynulou režií Jima Sheridana. Pozorná a velmi pečlivě vystavěná dějová skládanka nabízí řemeslně čistou filmařinu, důraz na srozumitelnost a vypovídající detaily. Výborně zvolený hudební doprovod dodává Bratrům pomalé a popově chytlavé tempo, díky němuž ještě lépe vynikne chlouba celého projektu - herecké obsazení.
Ústřední trio odvádí natolik strhující práci, že dokáže zahladit i poněkud schematické psychologizování scénáře a určitou nerozhodnost, co si počít s palčivým válečným tématem. Je s podivem, kde se v bezstarostné klučičí tváři Tobeyho Maguirea bere všechna ta chladná zloba, hrozivá cizota a zoufalství. Ale jeho Sam svou drastickou proměnou dodává Bratrům intenzivní náboj. Jake Gylenhaal naproti tomu využívá omezenější výrazovou paletu. Jeho Tommy si vystačí s vyplašeným pohledem a typickým úsměvem "na půl úst". Mezi oběma sourozenci křehce a přitom energicky prosvítá subtilní charisma Natalie Portman.
z filmu: BratřiFoto: Hollywood Classic Entertainment
V porovnání s původním filmem Susanne Bier vyznívá americká verze jaksi smířlivěji. Hrany dramatu jsou pečlivě zabroušené a též ideově film dává přednost melodramatické usedlosti před nedořešenými dilematy. Děj i postavy vede předvídatelnými cestičkami k alespoň trochu povzbudivému konci. S titulkovou skladbou Winter od U2 si film rozumí přímo báječně - má v sobě smířlivý pacifismus a dobře míněný apel, který je však v důsledku snadno zaměnitelný s krotkou nevyhraněností.
Jim Sheridan odvedl naprosto konzistentní a výjimečně vyrovnanou práci, kterou o kus výše posouvají hvězdné tváře. Pod oscarově vypulírovanou fasádou se nachází poněkud strohý interiér, každopádně měřeno dle první signální jsou Bratři velmi kvalitní a dojemnou podívanou. Zvlášť hlubokou reflexi soudobých ran v nich nenalezneme, každopádně žánrový zážitek nabízejí víc než obstojný.
Hodnocení: 75%
