Smečka z Bagdádu uvázla v půlce cesty
Válečná tematika je ve světě komiksu evidentně populární. Vzpomeňme třeba klasiku Arta Spiegelmana Maus, Alanovu válku, která česky také vyšla letos, případně se nabízí hned několik příkladů popisujících historicky čerstvější konflikty – Palestina či Bezpečná zóna Goražde Joe Sacca nebo z filmu do komiksu převedený Valčík s Bašírem. Smečka z Bagdádu formou jakési komiksové bajky popisuje skutečnou událost, k níž došlo v roce 2003 při bombardování Iráku. Z bagdádské zoologické zahrady tehdy utekli mimo jiné čtyři lvi. Nějakou dobu se potulovali po městě, než je zastřelili američtí vojáci.
Smečka z Bagdádu (v originále Pride of Baghdad) vyšla u DC Comics v roce 2006. Podle šéfredaktora Comics Centra Václava Dorta nakladatelství o české vydání mělo zájem od počátku, ale bránila mu zablokovaná autorská práva pro naše území. Na tuzemské pulty se tak (v překladu Jana Kantůrka) dostává až nyní. Pod scénářem je podepsán americký autor Brian K. Vaughan. Smečka je jeho první ucelenou komiksovou knihou. Dosud psal hlavně série pro Marvel, DC nebo Dark Horse a je také jedním ze scenáristů televizního seriálu Lost. Na kontě má nicméně několik Eisner Awards. Za výtvarnou stránku knihy je zodpovědný kanadský komiksový křeslíř Nika Henrichon. Pro něj byla Smečka z Bagdádu teprve druhým komiksem. Rok po vydání sklidila americkou cenu Harvey a britskou Eagle za nejlepší román v obrazech.
Smečka není pochopitelně není jediným uměleckým zpracováním osudu divokých zvířat v zajetí, s nímž si krutě pohraje poryv takzvaných velkých dějin. Ve stejném roce, tedy 2006, například vydal skotský autor J. M. Ledgard knihu Žirafy. Ta popisuje okolnosti vyvraždění největšího stáda žiraf chovaných v zajetí, ke kterému došlo v roce 1975 na příkaz tajné policie v zoo v Hradci Králové. Příběh bagdádských lvů má ale podstatně alegoričtější charakter. V jeho bajkovité povaze se zároveň skrývá i jeho největší slabina. Princip přisouzení některých lidských vlastností zvířecím protagonistům je samozřejmě známý tisíce let. Tento narativní rámec zde ovšem není narýsován zcela důsledně a promyšleně, takže ho místy narušují poněkud nesmyslné scény, jako například ta, v níž jedna lvice vzpomíná na „znásilnění“ několika dalšími samci. V těchto momentech, kdy jsou lvím hrdinům nesystémově přičarovány příliš lidské charakteristiky a které oslabují jistou realističnost zbytku vyprávění, prosvítá pod povrchem bajky trochu neobratná manipulace s emocemi čtenářů.
A to platí pro celý příběh lví smečky na útěku – jako by uvízl někde mezi snahou o „čisté“ vyprávění drobné historické momentky a úsilím o alegorický přesah, takže ve výsledku ani jedna z těchto poloh není dokonale naplněna. Do značné míry ho tak zachraňuje suverénní výtvarné zpracování. Nebýt toho, asi bych zájemcům o etologii kočkovitých šelem doporučil spíš Příběh lvice Elsy.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
