The name is Kajínek. Jiří Kajínek
V porevolučních dějinách české kinematografie nenajdeme mnoho charakternějších postav, než je vězeň Jiří Kajínek v podání Konstantina Lavroněnka. Je to hrdina vysokých mravních kvalit, drsně galantní, přímý, čestný a neúplatný. Pyká za zločin, který nespáchal a pocit bezmoci zažehnává atletickým tréninkem a občasnými útěky, které směřují nikoli k pochybnému skrývání, nýbrž k odhalení skutečných viníků. Kajínek je ryzí zbojník, z nějž mají strach i ti, kteří se skrývají ve tmě a tahají za nitky české justice. Kajínek je stínový James Bond z Mírova.
Mediální obraz Kajínka jako pravdomluvného štvance, inteligenta a oběti gigantické justiční křivdy nachází v očekávaném filmu Petra Jákla závratně romantické vyjádření. Nejde jen o to, že složitý případ a složitou osobnost zredukoval scénář do triviální thrillerové historky, v níž je Kajínek oběť a téměř všichni kolem zkorumpované figurky. Jde i o způsob, jakým Jáklův film problematickou osobnost prezentuje. Určující je tu kamera F. A. Brabce, efektní, místy kýčovitě lyrická. Její frenetické přeostřování občas budí dojem, že tvůrci chtějí diváka zahltit stimuly až k pasivní otupělosti. Přirozené silné emoce jsou pak suplovány poetickými přírodními scenériemi, samoúčelnými filtry a přepjatou hudbu Václava „Noida" Bárty.
Jákl čerpá inspiraci v moderních amerických thrillerech - odtud všechny ty prolínačky, voice overy, retardace filmového času a svižné prostřihávání - ale efekty v jeho podání nejsou ani za mák efektivní. Ano, jeho Kajínek má na tuzemské poměry příjemně svižné tempo a vytasí se i s několika velmi solidními scénami. Jenže je to právě tato jeho dravost, která maskuje velmi problematický obsah. Schematický, rádoby šokující, ale v jádru bezzubý a dětinsky konspirativní.
POSLECHNĚTE SI TAKÉ: Rozhovor s Petrem Jáklem z Odpolední session
Na poměry českého filmu je nepochybně výkon Konstantina Lavroněnka výjimečný přirozeným charismatem a sošnou hrdinskou charakterností. Není zřejmě český herec, který by si s tak jednoduchou postavou poradil tak rafinovaně jako ruský držitel Zlaté palmy z Cannes. Velmi solidní je i úlisná kreace Vladimíra Dlouhého, ale právě na postavě Novotného je nejlépe vidět afekt a křeč, se kterými se film marně potýká. Snaha vytvořit jakési fantomatické a pokud možno neadresné zdání spiknutí, kontroverzi je ve skutečnosti jen krotkým mlžným oparem a hospodským brbláním „na ty lotry kdesi tam nahoře".
Mlha se částečně rozplývá ve všech vizuálních lákadlech a prostých sděleních, které Kajínek publiku úpravně nabízí. Emotivní vyznání úcty k problematickému mýtu českého Robina Hooda trpí neduhy typickými pro jakoukoli adoraci. Nekritičností, úmyslným manipulováním, zužováním prostoru pro interpretaci, pokřivenou logikou a absurdním zjednodušováním. Nevázat se celý film tolik na skutečné události, bylo by to odpustitelné. Takhle je Jáklův Kajínek sporný, navíc sporný tím nejbulvárnějším způsobem.
Hodnocení: 30%
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
